Lebo vie Hospodin o ceste spravodlivých, ale cesta bezbožných vedie do záhuby. (Žalm 1,6)
Několik osobních a „necenzurovaných“ postřehů ze čtyř dnů, strávených s Davidem Hoganem, během jeho návštěvy v Čechách a na Slovensku.
Davida jsem pozval k návštěvě našeho sboru před dvěma lety. Navštívil jsem tehdy jeho službu v sousedním Bavorsku a líbilo se mi, jak s laskavostí a soucitem sloužil potřebným, i to, jak statečně zápasil s trochu chladným prostředím tohoto shromáždění. Napsali jsme mu, po nějakém čase jsme se domluvili na termínu a dnes tedy přijel. Trochu mám strach, ale vím, že jsme udělali co jsme mohli, makali, modlili se, postili a věřím, že nyní vše půjde dobře.
Večerní službu Davida v ČB překládal bratr Michal a byla to pro něj premiéra, tak jsem se snažil, aby byli v autě spolu a mohli se „naposlouchat“. Jenže David a celá jeho skupina téměř nemluví. Když jedem my na konferenci do Banské Bystrice, tak mluvíme celou cestu, Hogan řekl v Budějovicích „Holy Ghost“, ve Vídni „Fuego de Dios“ a v Banské Bystrici „Haleluja“…to bylo skoro všechno, jinak byl úplně tichý. Jestli se modlil, přemýšlel, nebo četl Bibli? Asi všechno dohromady, jo a taky si povídal s paní Hoganovou… Ale pozor! Takový byl celý tým, včetně třináctileté mexické sestry, dcery jednoho ze služebníků, která celé čtyři dny tahala svůj těžký bágl a nezatvářila se kysele, nepindala, nedělala vlny. Žádné „to je hrůza, to je dálka, už tam budem, já chci čůrat, já chci pít, to je nuda, že sem nezůstala doma“…Byli všichni neuvěřitelně tišší a přitom přátelští, milí a disciplinovaní.
Chtěl jsem po celou dobu Davidovi vyjádřit, jak moc si vážíme toho, že je naším hostem, takže jsem mu nabízel ty nejlepší věci co máme – postel, ve které spává pastor Jarda, vybrané pochoutky mojí ženy, nejlepší místo v autě atd. On to bral s vděčností, s pobaveným úsměvem mi řekl: „Díky za tvůj skvělý servis, ale není to třeba, já jsem Boží voják a jím prosté věci a vyspím se všude, toto není důležité…“.
Když jsme jeli z Bystrice do Olomouce, zeptal jsem se Davida na to, jaké tři věci, jaké vlastnosti, jaké schopnosti, jsou pro věřícího člověka, sloužícího Bohu, nejdůležitější. David dlouho mlčel a pak povídá:
Čtyři dny s Davidem byly neustálé příjezdy a odjezdy, ve čtvrt tam a v půl tady, potom společně tam a večer zase tady. David a jeho tým byli vždy přesně tam, kde být měli, udělali to, co udělat měli a vstali tehdy, kdy vstát měli, jedli to, co jsme jim dali, když si David v restauraci dal kuře, dal si kuře celý tým. Jako vojáci, bez otázek, samozřejmě a s úsměvem. Možná ti to nepřipadá tak zvláštní, protože, pokud jezdíš na konference naší církve, tak se umíš na těchto akcích chovat, což se bohužel nedá říci o mnohých leta věřících, většinou „osamělých vlcích“ bez církví“, či lidí z undergroundových církví, kteří drze a neomaleně lezli na místa a na sedačky vyhrazené služebníkům, pastorům, doprovodu Davida Hogana a pod. Musel jsem se za ně stydět, někdy se mi přímo „otvírala kudla v kapse“, ale chtěli jsme, aby měl každý možnost tohoto muže a jeho službu vidět. Co ovšem říci na lidi, kteří se, nepozváni, nečekáni, namotali na Davida a snažili se s ním modlit za nemocné s ním… Drzost, pýcha , neomalenost. Škoda, že jsem si jich všiml pozdě, asi bych oprášil něco z juda…
Už jsem zaslechl, jak někdo řekl, že David církve „neřeší“. Vypadá to, jako by mu bylo jedno, čemu a jak kdo věří a následuje Krista. Nakonec i naše shromáždění měla, zdálo by se, ekumenický charakter. To je ale omyl, David dobře zvažuje, kam, ke komu jet a kam ne. K nám přijel proto, že jej k nám, Bůh přivedl. Raduji se z toho, že Bůh o nás ví a co se týče Davida – podle toho, co jsem viděl, on žije v jednotě s Duchem svatým, neustále je v Boží blízkosti a pokud tam jsi i ty, nebudeš s ním mít problém, potom s ním můžeš mít i ekuménu, tu ekuménu shora, ekuménu v duchu. Pokud si ovšem myslíš, že Davida přemluvíš k nějakému polovičatemu křesťanství, bez Ducha svatého, bez jazyků, bez ohně, jen abychom navenek vypadali, že „jedno jsou“, tak na to zapomeň, na to je Davidův čas příliš vzácný. Tyhle tanečky netančí. A stejně tak si uvědom, že David v Mexiku zakládá sbory, ne síť služebníků, ale sbory s pastory, s biblickou strukturou. Už jich založil 600.
Tohle je zvláštní kapitola. Ještě nikdy jsem neviděl někoho, kdo by se modlil s takovou láskou a něhou za nemocné, za lidi v komatu, za malé děti. Modlil se tak dlouho, na všech shromážděních, v Budějicích, Bystrici i Olomouci, až byl úplně grogy a ani jednou nešel potom na večeři, ale velmi zdvořile nás poprosil, zda by mohli jít (jako jeden muž), rovnou na hotel, do postele. A následující den se všichni postili. Přátelé, fakt jsem si vedle něj připadal tlustej, línej, mluvka, povrchní a lacinej… Ale ne tak, aby mne to hodilo do deprese, ale naopak, jsem povzbuzen k tomu, abych začal víc, lépe a s větším osobním nasazením hledat Pána a sloužit mu.
A to je také, podle mne, to největší poselství služby Davida Hogana. Totiž, že jde Bohu sloužit naplno i v dnešní době, že je možné Boha poznat důvěrně, že Boží moc následuje ty, kdo Boha milují, hledají a následují vedení Duchem svatým, že je možné se to naučit, že je možné to získat, ale také, že za to musíš zaplatit. Čím? Svým časem, svým životem.
Zdroj: milost.cz, 15.11.2016
