Odkud se bere tvoje naděje, člověče?

Každý z nás někdy procházíme obdobím, kdy všechno vypadá černě, beznadějně. Tehdy, aby přišel zase rychle den, je klíčové, jak se k daným okolnostem postavíme. Pochováme se zaživa? Přenecháme kormidlo našeho života ďáblovi v duchu „ať se stane, co se má stát“? Nebo se vzchopíme jako Boží, královské děti, vezmeme vše, co jsme v identitě nového stvoření získali, a usedneme na trůn našeho života? Jsi člověkem naděje?

Pokud jsi ještě nedostal otázku z titulku článku, možná něco není v pořádku. Buď lidi kolem tebe nezajímá, proč jsi šťastný, a kde bereš tu nepochopitelnou sílu žít, anebo si jí na tobě, drahý příteli, nikdo ještě nevšiml.

Boží slovo nás vyzývá, abychom byli připraveni k obhajobě před každým, kdo by od nás žádal, abychom vydali počet z naděje, kterou máme (1.Pet 3:15). Znamená to, zaprvé, že naději máme mít, a zadruhé, kdyby se někdo zeptal, odkud se bere, víme, že rozdíl mezi námi a nevěřícím je, že my žijeme jako bychom viděli neviditelného. Oni jsou odřezaní od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Stejně jako my jsme kdysi byli daleko a stali jsme se blízkými, i oni jsou teď Bohu vzdálení. A ve chvíli, kdy se tě ptají, jak to děláš, že máš takovou naději, takovou radost, ptají se ve skutečnosti na to, jak naplnit svoji podvědomou touhu po vztahu se stvořitelem, jak přejít z království temnoty do království Ježíše Krista. A teď je tvoje chvíle, můžeš být užitečný, můžeš rozšířit stany Božího království, můžeš sloužit v pomazání. Neřekni jen „to víš, já se pořád všechno snažím vidět z té lepší stránky“.

Podívejme se, co dělá naši naději legitimní.

Původ naší naděje

Existuje naděje z tohoto světa – přirozená naděje a naděje od Boha. Každá naděje je dobrá, optimista má lepší život než pesimista. Naděje z tohoto světa funguje tak, že v daných okolnostech reálně zhodnotíme naše možnosti (pokud je nehodnotíme pravdivě, pak jde o falešnou naději), a pokud máme alespoň nějakou šanci na úspěch, na tu se zaměříme, posilní se v našem srdci naděje a to nás mnohdy může zachránit. A to je všechno. Není to úplně málo, ale existuje víc.

Příkladem ve víře a v přístupu k Bohu nám bývá známá biblická postava – Abraham, náš praotec ve víře. Jemu Bůh zaslíbil syna, ale toto zaslíbení se naplnilo, až když mu bylo sto let a jeho manželce Sáře devadesát. Do té doby byli jako pár bezdětní. Bible o jeho situaci říká v listě Římanům 4:17 – 5:1.

Je napsáno: „Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.“ Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo. On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno, ‚Tak bude tvé potomstvo‘. A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let, ačkoliv pohleděl na své již umrtvené tělo i na odumřelé lůno Sářino, nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ve víře, když vzdal chválu Bohu a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit. Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost. To, že mu to bylo počteno, však není napsáno jen kvůli němu, ale také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho pána. On byl vydán za naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění. Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem…“

V této části písma je nám postupně odhalovaná pravda o naději, která nepochází z tohoto světa, ale přímo od Všemohoucího Boha.

Všimněme si několika bodů:

1. Bůh ho ustanovil, takže on je – otcem, uzdraveným, finančně zaopatřeným, úspěšným ve službě…
2. I když to teď není vidět, víme, že to tak bude, protože jsme uvěřili ne jen tak někomu, ale Bohu, který je všemohoucí a povolává to, co zatím není, jako by bylo.
3. Tam, kde už není naděje z tohoto světa (proti vší naději), nastupuje naděje od Boha (na základě naděje – ale jiné než té materialistické).
4. Stejná důvěra, kterou měl Abrahám, patří i nám. Pokud ovšem spoléháme na toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých. Pokud ano, máme pokoj s Bohem. Pokud ne, tak pokoj s Bohem nemáme a jsme ještě ve svých hříších. Vidíte, že důvěra v Boha nám má být počítána za spravedlnost?

Takže naděje od Boha je legitimní tehdy, pokud jsem smířena s Bohem na základě smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a pokud v dané situaci uvěřím tomu, co o mě říká Boží slovo, a to bez ohledu na to, jak vypadají okolnosti a jaká by byla přirozená šance na úspěch. Bůh přece říká: „Moje myšlenky nejsou myšlenky vaše ani mé cesty nejsou cesty vaše. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak vyšší jsou moje myšlenky o vás.“

Na závěr bych chtěla ještě odpovědět na dvě otázky, týkající se naděje Božích dětí.

Na co všechno se tato naděje váže?

Na cokoliv, co Boží slovo zaslibuje (pokud splňuješ podmínky v Božím slově uvedené). Zejména věčný život v nebi. Dále pak uzdravení, osvobození (duševní, od závislosti, od strachu, deprese…), finanční hojnost, dobrý rodinný život, bohabojné a spokojené děti, plnost dnů a dobrý život, nesení ovoce ve službě, do které nás Bůh povolal… A mnoho dalšího. Zjisti, co o tobě ve tvé situaci říká Boží slovo.

Jak tuto naději získat?

• Za prvé, pokud jste to ještě neudělali, smiřte se s Bohem. Poproste Pána Ježíše, aby vám odpustil hříchy a aby se stal Pánem vašeho života a aby vás začal učit žít podle Jeho vůle. Kontaktujte někoho, kdo takto žije, a požádejte ho o pomoc, nebo navštivte nějaký křesťanský sbor ve vašem okolí.

• Za druhé, pokud i tak neumíte uchopit tuto naději pro svoji situaci, studujte z bible vše, co se týká naděje, a proste Boha o obnovu vašeho srdce, například podle listu Římanům 15:13:

„Bože naděje, naplň mě veškerou radostí a pokojem ve víře, abych se Tvojí mocí, mocí Svatého Ducha rozhojňoval/a v naději.“

Nebo podle listu Efezským 1:17 – 18

„Bože, dej mi Ducha moudrosti a zjevení, abych poznal/a, jaký skutečně jsi a dej mi osvícené oči srdce, abych věděl/a, jaká je naděje v tom, že jsi mě povolal.“

Nebo podle jakéhokoliv jiného Božího slova, které vás osloví. Přeji Vám, abyste uměli v každé době žít jako lidi naděje, protože to, co jsme v Bohu získali, není málo na vyřešení jakékoliv situace.

Zdroj: milost.cz, 31.1.2017 (Zuzana Častková)