Je pozoruhodné, že křesťanství roste i na místech, která byla před pár desetiletími označována za nezasažitelná. Hnutí, která zakládají křesťanské sbory, se rychlostí exploze šíří po celé Africe a Asii. Každý měsíc se založí stovky nových sborů. Stále však zůstává množství práce, která musí být vykonána. Stále ještě více než 6000 národnostních skupin nemá žádný anebo jenom velmi malý přístup k evangeliu. Více než čtvrtina světové populace ještě neslyšela zvěst o Ježíši Kristu. V našem výzkumu jsme identifikovali 10 zemí, v nichž dochází k rapidnímu růstu církve. V každém z těchto národů je však stále významná skupina lidí, kteří ještě potřebují slyšet evangelium.
V tomto malém himalájském státě, rozkládajícím se v horách mezi Indií a Čínou, se nad očekávání dobře daří křesťanství. Církev zde roste rychleji než kdekoli jinde. V roce 1960 psal misiolog Patrick Johnstone o pouhých 25 nepálských věřících. Dnes se jejich počet odhaduje téměř na milion.
Nepálští křesťané v posledních letech čelili utlačování a izolaci. Mnozí za svou víru zaplatili tu nejvyšší cenu. První křesťané hovořili, že „krev mučedníků je semenem růstu církve“, a přesně to platí i pro Nepál. Nate Wilson, mluvčí jedné misijní organizace, hovoří o jednom misionáři mezi Tibeťany, který strávil ve službě 20 let a varoval nové uchazeče o službu slovy: „Misionářů, kteří v Tibetu zemřeli, je více než tibetských křesťanů samotných.“ Stejnou odvahu nalézáme i u misionářů v Nepálu.
Jejich oběti vskutku přinášejí velké ovoce. I když je Nepál jediným hinduistickým královstvím světa a hinduizmus je stále státním náboženstvím, politické nepokoje v roce 1990 přinesly vlnu reforem, které ukončily většinu náboženské perzekuce (od 28. května 2008 je Nepál republikou. - pozn. překladatele). V tomto čase otevřenosti zakouší křesťanství explozivní růst. Dnes je v Nepálu okolo 900 000 věřících a sbory vznikají po celé zemi.
72 procent obyvatel Nepálu jsou hinduisté, 9 procent tvoří buddhisté a muslimové pak 4 procenta. Křesťané jsou na čtvrtém místě se 3 procenty, rostou však dvakrát rychleji než všechna ostatní náboženství. Více než polovina všech křesťanů v Nepálu patří mezi nezávislé skupiny a počet charismatiků dosahuje přibližně 650 000. V následujících 25 letech se očekává zdvojnásobení počtu křesťanů na více než 2 miliony.
Všichni, kdo sledují moderní vývoj křesťanství, znají fenomenální příběh Číny. Je to tajemná země s jednou z největších populací na světě, se třetí největší geografickou rozlohou a jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik.
Komunisté se podíleli na formování Číny od roku 1949, ale po skončení kulturní revoluce v 70. letech začalo sevření komunizmu slábnout. Po smrti Mao Ce Tunga v roce 1976 se politika Číny pomalu začala otevírat. I když Čína zůstala izolovaná, rozvoj země vedl ke zlepšení v oblasti gramotnosti, vzdělávání, zdravotní péče a ekonomiky.
Misionáři, kteří založili v Číně sbory, je mnohokrát viděli zničené během revoluce a války. Koncem 60. let neexistovala žádná komunikace mezi čínskou církví a vnějším světem. Církev však žila velmi intenzivním životem. Asi okolo roku 1975 začala čínská církev rapidně růst. Z 1,5 milionu členů, které měla v roce 1970 vyrostla na 64 milionů členů v roce 1990 a dnes má okolo 90 milionů členů. Je více než pravděpodobné, že za 25 let jejich počet přesáhne 120 miliónů.
Většinu čínských křesťanů tvoří věřící z nezávislých sborů, jejichž počet je přibližně 80 milionů. Počet charismatiků se odhaduje na 60 milionů. Čínská církev už dnes plánuje zasáhnout menšinové skupiny uvnitř Číny a v sousedících muslimských státech. Čína má potenciál k mobilizaci nesmírné misijní síly.
krev mučedníků je semenem růstu církve
Počet křesťanů v mnohých afrických státech roste jednak kvůli populační explozi a potom také kvůli razantní křesťanské evangelizaci. Stát Burkina Faso je toho excelentním příkladem.
Tato malá vnitrozemská země ležící uprostřed severoafrického Sahelu často musí čelit suchu a hladomoru. Většina z 13 milionů obyvatel, kteří se živí jako zemědělci, trpí podvýživou. Země byla navíc zmítána občanskými nepokoji, které následovaly po vyhlášení nezávislosti na Francii v roce 1960. Polovina obyvatel jsou muslimové a velká část ještě nikdy neslyšela evangelium. Uprostřed tohoto neutěšeného obrazu však hoří oheň probuzení napříč celou zemí. Mezi lety 1983 a 2000 došlo k významnému růstu církve. Počet křesťanů se zdvojnásobil a z celkového počtu 2 milionů věřících je 900 000 charismatiků. Mezi 72 etnickými skupinami v této zemi působí početná hnutí, která zakládají množství sborů.
Singapur je malý městský stát, nacházející se na ostrově, uprostřed jihovýchodní Asie. Ve dvacátých letech 19. století se zde nacházelo obchodní centrum, které bylo součástí Britského impéria. Dnes je Singapur obchodní velmocí a jedním z nejdůležitějších finančních, výrobních a distribučních center jihovýchodní Asie. Je to velice moderní město plné zeleně, které je v oblasti moderních technologií daleko sofistikovanější než západ.
V důsledku toho, že nemá žádné přírodní zdroje (více než polovina pitné vody se dováží z Malajsie) ani aktíva, se musela 4 milionová populace Singapuru naučit vynikat v oblasti podnikání, bankovnictví, vědy a kreativity. Singapurský pokrok vedl k neuvěřitelné konkurenci mezi nejlepšími školami, ubytovacími službami, zaměstnavateli. S prosperitou se objevil také prvek kontroly. Přísná vládní nařízení se dotýkají všeho, od možnosti vlastnit motorové vozidlo po svobodu slova. Žvýkání žvýkaček bylo legalizováno teprve v tomto roce a ti, kdo se chtějí věnovat žvýkání, se musí zaregistrovat na úřadech.
Uprostřed singapurské honby za ekonomickým růstem není překvapující, že rapidně roste i církev. V Singapuru je okolo 500 000 křesťanů (tj. 12 procent populace), kteří jsou organizováni v malých domácích sborech i v megasborech. V zemi je náboženská svoboda, zápas o ekonomickou stabilitu Singapuru však nedovoluje misionářům odcházet do jiných zemí.
Odhaduje se, že Indie v roce 2050 překoná Čínu v počtu obyvatel. Její současná populace, která čítá více než 1 miliardu, je velmi rozmanitá a komplikovaná. V Indii najdeme množství kultur, hovořící tisíci různými jazyky. Jsou zde zastoupena všechna světová náboženství. Mnozí Indové jsou uzavřeni v kastovním systému, který do společnosti vnesl mnohé kruté předsudky.
Přibližně 80 procent obyvatel Indie (800 milionů lidí) praktikuje hinduismus. Druhou největší skupinou jsou muslimové, kterých je 123 milionů. Krista v Indii vyznává pouze 6 procent populace (60 milionů lidí), z toho je asi 30 milionů letničně-charismatických křesťanů. Zbývající asi 2 procenta se hlásí k jiným náboženstvím.
I když ještě asi polovina Indie neslyšela evangelium, kráčí indická církev vpřed mílovými kroky. V Indii mají sídlo největší misijní organizace světa, které mají stovky tisíc zaměstnanců a vyslaly k jiným národům tisíce indických misionářů. Místní církev roste v porovnání s indickou populací přibližně dvojnásobnou rychlostí.
Největší překážkou růstu jsou vládní omezení, která se týkají zejména dalitů, nejnižší kasty tzv. „nedotknutelných“. Když se dalité obrátí ke Kristu, čelí velkému pronásledování. Jedná se o citlivou politickou otázku. Kdyby se situace změnila, mohlo by to vyústit v mnoho miliónů dalitů, kteří vyznají svou víru v Krista.
V Indii mají sídlo největší misijní organizace světa, které mají stovky tisíc zaměstnanců
I když Vietnam zůstává pod komunistickou nadvládou, stejně jako Čína se rapidně mění a přijímá ekonomické reformy. Většina ze 78 milionů lidí žije na venkově a živí se zemědělstvím. Téměř polovina populace praktikuje buddhismus nebo nějakou jeho odvozeninu. Křesťané tvoří 9 procent obyvatel Vietnamu, co je asi 6,7 milionu lidí. Asi 5 milionů z nich tvoří katolíci. Letničně-charismatických křesťanů je ve Vietnamu okolo 800 000.
Většina protestantů pochází z kmenových menšin, z nichž asi polovina byla zasažena evangeliem. Vláda dovolila křesťanským organizacím pracovat v zemi, a to zejména v oblasti rozvoje obcí a humanitárních aktivit. Církev tu roste rychlostí 1,2 procenta za rok, tedy o trochu rychleji, než místní populace. Do zahraničí je vysíláno množství pracovníků a vietnamských misionářů.
Ve Vietnamu je garantována náboženská svoboda, církev je však omezována. V roce 1999 byl vydán zákon, který dal lidem možnost svobodné volby náboženství a jeho případné změny. Přísnými tresty však postihuje ty, kdo by používali náboženství proti státu. Současným trendem je postupné zlepšování vztahu mezi církví a státem, které jde ruku v ruce se snahou státu církev ovládat. Za těchto podmínek se odhaduje, že do roku 2050 se počet křesťanů v zemi ztrojnásobí.
Benin, který leží v západní Africe hned vedle Nigérie, je příkladem země s masivním růstem křesťanské církve. 7 milionová populace Beninu je poměrně mladá, více než polovina lidí se nachází pod věkovou hranicí 15 let. Do roku 2050 se počet obyvatel ztrojnásobí na 21 milionů.
Podobně jako mnohé další africké státy i Benin trpí problémy spojenými s etnickou rozděleností, zlou zdravotní péčí, nedostatkem pitné vody, nízkou úrovní vzdělanosti a vysokým výskytem HIV pozitivních lidí a nemocných na AIDS. Navzdory těmto nepříznivým okolnostem zažívá Benin explozivní růst církve. Počet věřících se zvětšuje o 3,1 procenta ročně, což představuje téměř 120 000 nově obrácených lidí. Podle odhadů bude do roku 2050 v Beninu 40 procent populace křesťanské.
Benin je stejně jako většina zemí západní Afriky rozdělen na křesťanský jih a muslimský sever. Početná menšina se stále ještě věnuje animistickým kmenovým náboženstvím. Dnes je Benin domovem 2 milionů křesťanů, 1,2 milionu muslimů a 3 milionů přívrženců etnických náboženství. Asi polovina křesťanů jsou katolíci, počet letničně-charismatických křesťanů čítá 650 000. Neustávající růst církve vede ke stále novým střetům s islámem. Mnohé sbory za to platí mučednictvím některých svých členů.
Tento nejrozlehlejší stát světa je domovem 147 milionům lidí, z nichž většina žije ve velkých městech na západ od pohoří Ural. Ruská populace zažívá úpadek. Mnohé rodiny zápasí s chudobou a stále méně jich má děti. Tato země zažila tyranii, která trvala nepřetržitě od té doby, co se Rusko v 8. století zformovalo v nezávislý stát. Počínaje bolševickou revolucí na začátku 20. století ničil komunizmus systematicky národní ekonomiku navzdory vysoce kvalifikované a vzdělané pracovní síle a nesmírným přírodním zdrojům. Komunistická strana se pokusila vymýtit náboženství ve jménu boje proti pověrám. Po pádu komunizmu v devadesátých letech však znovu vypukl zájem o duchovní a náboženské otázky.
Jedna třetina Rusů se stále považuje za ateisty, 7 procent jsou muslimové (jejich koncentrace je nejvyšší na hranici se střední Asií). Něco přes polovinu obyvatel (84 milionů, 57 procent) se považuje za křesťany. Většinou jde o příslušníky ruské Pravoslavné církve, 1,5 milionu spolu tvoří katolíci a příslušníci tradičních protestantských denominací. Charismatiků jsou téměř 4 miliony.
Věřící v Rusku zažili jedno z nejkrutějších období náboženského pronásledování v nedávné historii. Počet mučedníků se odhaduje na miliony. Možnost dalšího pronásledování stále hrozí, protože vláda spojená s tradiční Pravoslavnou církví hledí s podezřením na spontánní vznikání mnohých církví a křesťanských misijních organizací. V této situaci se však otevřely dveře pro významný růst církve. Ruská církev roste asi o 0,1 procenta ročně. Když vezmeme v úvahu snižující se počet obyvatel, je tento růst významný. V roce 2050 bude mít ruská církev přibližně stejný počet členů jako dnes nebo možná méně. Bude však zasahovat daleko vyšší procento obyvatel. Odhaduje se, že to může být až 75 procent. Na křesťanské populaci budou mít stále větší podíl protestantské letničně-charismatické skupiny.
V Bangladéši žije více než 130 milionů obyvatel, což ji činí šestým nejlidnatějším státem. Je to také jeden z nejchudších států a trpí přelidněním a častými přírodními katastrofami, zejména záplavami. Tento stát, v minulosti znám jako Východní Bengálsko, byl převážně muslimským regionem Indie, který byl později v roce 1947 přejmenován na Východní Pákistán, když Pákistán získal nezávislost. V roce 1971 si i Bangladéš v občanské válce vybojovala svou nezávislost a vymanila se zpod pákistánské správy. Od té doby následovalo období nestability, korupce, úkladných vražd a 18 státních převratů, které v roce 1991 ukončilo ustanovení demokracie.
Hlavní křesťanskou oblastí už není Evropa ani Spojené státy, jak tomu bylo během minulých století
Státním náboženstvím je tu islám, jehož vyznavači tvoří 85 procent populace. Zbytek tvoří hinduisté, malé skupiny buddhistů, animistů a křesťanů. Hinduisté utrpěli těžké ztráty během občanské války v roce 1971, do dnešních dní však zůstali vlivnou menšinou. Asi 1 milion bangladéšských křesťanů tvoří méně než 1 procento populace. Více než polovina z nich patří k nezávislým skupinám. Počet charismatiků dosahuje 450 000. Skoro všichni konvertité z islámu jsou tajnými věřícími. Existuje několik případů, kdy se celé vesnice obrátili ke Kristu. Většinu veřejných křesťanů tvoří konvertité z hinduizmu, kteří jsou členy nejnižší kasty, a příslušníci menšinových kmenů. Do roku 2050 by se církev měla zdvojnásobit, což však bude stále představovat jen něco přes 1 procento populace.Představitelé bangladéšské církve tvrdí, že největší překážkou pro růst křesťanství je islámský fundamentalizmus. Jeden z vedoucích, který se zúčastnil Fóra pro světovou evangelizaci v Lausanne v roce 2004 řekl: „Mnozí muslimové, když přemýšlejí o křesťanech, myslí na křižácké výpravy. Toto se ještě zhoršilo po událostech, které následovaly po 11. září. S tímto musíme bojovat.“
Jižní Korea vznikla v roce 1948, kdy si Spojené státy a Sovětský svaz rozdělily Korejský poloostrov. Z prachu korejské války vyrostla Jižní Korea v jednu z nejvyspělejších ekonomik světa. Její masivní ekonomická infrastruktura je však stále ohrožena možným vojenským konfliktem se Severní Koreou. Hovoří se, že na hranici těchto dvou států je nejvyšší hustota nášlapných min na světě.
Korea je dobrým příkladem toho, jak rychle se může evangelium rozšířit uvnitř jedné etnické skupiny. Lidé Severní i Jižní Koreje jsou většinou Korejci, kteří sdílejí společný jazyk a kulturu. Více než 95 procent obyvatel Jižní Koreji jsou Korejci. Žije tu také 1 milion Japonců. Kromě těchto dvou skupin zde najdeme ještě čtyři další menšinové etnické skupiny, které mají dohromady asi 100 000 lidí.
Křesťané tvoří nejsilnější náboženskou skupinu v Jižní Koreji. Krista zde následuje 18 milionů lidí, což je 39 procent národa. Je zde také 7 milionů buddhistů, 7 milionů vyznavačů etnických náboženství, 7 milionů lidí bez vyznání a 5 milionů konfucionistů. Křesťanství v Jižní Koreji stále roste a mnozí Korejci se aktivně zúčastňují misií po celém světě. Nedočkavě vyhlížejí den, kdy budou moci otevřeně sdílet evangelium s lidem Severní Koreje, která je jednou z nejméně evangelizovaných oblastí světa.
Když se díváme na růst křesťanské církve v Jižní Koreji a na ostatních místech probuzení, které jsme zmínili, vidíme, že došlo k významnému posunu. Hlavní křesťanskou oblastí už není Evropa ani Spojené státy, jak tomu bylo během minulých století. Evangelium se rychle stává dominantní silou v Africe a Asii. Dokonce dochází k tomu, že tyto národy vysílají misionáře do Evropy a Ameriky. Modleme se, aby oheň probuzení, který hoří v srdcích čínské či beninské církve, znovu zapálil církve Evropy a Ameriky.
Zdroj: Charisma Magazine
Překlad: Daniel Šobr
Duchovné dary | | | Logos 8 / 2011 | | | Jaroslav Kříž | | | Téma |
Duchovné upratovanie | | | Logos 2 / 2012 | | | Kimberly Daniels | | | Vyučovanie |
Používajme duchovné dary | | | Logos 12 / 2022 | | | Jaroslav Kříž | | | Téma |
Didaché - Okno do sveta prvej cirkvi | | | Logos 12 / 2009 | | | Daniel Šobr | | | Vyučovanie |
Ifjusági konferencia 2013 | | | Logos 8 / 2013 | | | Redakcia | | | Reportáž |