Ale tým, čo Ho prijali, dal moc stať sa deťmi Božími, tým, čo veria v Jeho meno... (Ján 1,12)

Daniel Ekechukvu

Příběh pastora Daniele Ekechukwu byl zfilmován pod názvem: „Fenomén Lazara“. Tento film můžete shlédnout a zdarma si stáhnout z internetové adresy www.finalfrontier.org.uk. Jeho příběh byl natočen v Nigérii a obsahuje v sobě počítačově vytvořené scény nebe a pekla. V tomto filmu je skutečný záběr, když byl Daniel vzkříšen z mrtvých poté, co byl tři dny mrtvý. Daniel má svůj vlastní úmrtní list z 30. listopadu 2001 a mnoho lidí jeho vzkříšení dosvědčuje, včetně jeho rodiny, přátel, lidí v církvi, doktorů medicíny a majitele pohřebního ústavu.

Pastor Daniel Ekechukwu jel jednoho dne rušnou ulicí cestou domů do Lagos v Nigérii. Nebylo na něm vidět, že se zlobil na svou manželku. Pán Ježíš zasáhl do života Daniele. Daniel vypráví svůj příběh ze svého domu v Lagos. „Byl právě čas Vánoc a moje rodina vždy oslavuje narození Ježíše spolu s celou rodinou a přáteli. Přijel jsem domů pár dnů před svátky, s kozlem pro mého otce. Minulý týden, ve čtvrtek, jsem se pohádal se svojí manželkou, Nnekou. O týden později ve čtvrtek večer zaklepala na dveře do mého pokoje, ale já jsem jí odmítal otevřít. Následující ráno znovu klepala na moje dveře a znovu jsem jí neodpověděl. Když jsem vyšel ze svého pokoje, řekla mi: „Dobré ráno, táto,“ ale já jsem ji ignoroval a nemluvil jsem s ní, protože mě urazila. Tak jsem odešel z domu. Byl jsem na ni velmi nahněvaný. Odjížděl jsem z domu a ani jsem si nevšímal svého syna a téměř jsem přejel našeho domácího pejska. Později mi bylo řečeno, že můj syn se mojí manželky zeptal, kde jsem, a ona mu řekla, že se brzy vrátím.“

„Odjel jsem, abych odvezl toho kozla svému otci v Owerri. Když jsem dorazil na místo, uviděl jsem svého otce a řekl jsem mu: „Ahoj, tati, mám pro tebe kozla“. Vyndal jsem toho kozla z auta a dal jsem mu ho. Poté jsem zase nasedl do auta, abych se vrátil domů. Slunce pomalu zapadalo, když jsem se vracel domů, a já jsem spěchal, abych dorazil co nejdříve. Minul jsem nějaký náklaďák a poté moje auto přestalo být ovladatelné. Právě jsem sjížděl z prudkého kopce a měl jsem najet na další polní cestu. Šlapal jsem na brzdy, ale nefungovaly. I když jsem brzdy opakovaně sešlapával, stále nefungovaly. Ostatní auta na mě troubila a chodci na mě křičeli, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Narazil jsem do palmy. Celá ta událost byla velmi podivná. Zdálo se mi, že všechno vidím jakoby ve zpomaleném filmu a najednou nastala tma.“

„Moje manželka se o této autonehodě dozvěděla, když viděla nějaké lidi na ulici, jak mě nesou na ramenou po silnici. „Pastor je mrtvý,“ volali. Pochopila, že to říkají o mně. Když tam přišla, dozvěděla se, že nejsem mrtvý, ale ve velmi kritickém stavu.“

„Nějací lidé mě vzali do nemocnice, kde mě ihned umístili na jednotku intenzivní péče. Manželka tedy cestovala do této nemocnice a našla mě tam. Trval jsem na tom, abych byl převezen k mému rodinnému lékaři v Owerri. Nneka také požádala chirurga, abych byl převezen k mému rodinnému lékaři. Ale bylo jí řečeno, že nejsem v takovém stavu, abych cestoval a že převoz do jiné nemocnice nemusím přežít.“

Zdálo se mi, že všechno vidím jakoby ve zpomaleném filmu a najednou nastala tma

„Nneka podepsala revers, aby mě propustili na její vlastní riziko. Zařídila, aby mě převezli rychlou sanitkou na kliniku v Oseti, kde působí náš rodinný lékař. Během cesty jsem prožíval velikou bolest a ztratil jsem vědomí. Najednou jsem uviděl v té sanitce dva anděly.“ Byli tak velicí, že si Daniel později lámal hlavu s tím, jak se do té sanitky mohli vejít. Jeden z nich byl tak vysoký jako celá sanitka. Daniel to chtěl okamžitě říct svojí manželce, ale jeden z těch andělů mu dal znamení, aby nic neříkal a okamžitě ztratil sílu k mluvení. Nneka začala plakat, protože měla strach, že Daniel zemře. „Tito dva andělé mě vzali za ramena a vynesli mě ze sanitky. Najednou mě tito dva andělé opustili a zjistil jsem, že jsem se ocitl na jiném místě s jedním z těchto andělů. Tento anděl mi řekl: „Danieli, musím ti ukázat mnoho věcí.“ Ukázal mi místo, kde bylo shromážděno množství osob. Byli čistě bílí a jejich tělo vypadalo, že září světlem. Myslel jsem si, že vidím shromáždění andělů, protože všichni vypadali podobně.“

„Mezitím dorazila sanitka s mým tělem na kliniku. Doktor z kliniky zjišťoval, zda mi fungují životně důležité orgány. Jelikož nenašel žádné známky života, prohlásil mě za mrtvého. Nneka dostala od doktora úmrtní list a bylo jí řečeno, aby jej odevzdala majiteli pohřebního ústavu. Řekl, aby moje tělo bylo položeno do naší místní márnice. Nneka odpověděla: „Ne, můj manžel není mrtvý. Nemůže mě opustit a takto zemřít.“

„Anděl mi řekl, že toto shromáždění není shromáždění andělů, ale lidských bytostí, kteří, když byli na zemi, sloužili Bohu a jejich víra byla soustředěna na Krista Ježíše a žili spravedlivým životem.“ Všiml jsem si jemného rozdílu mezi anděly a svatými. Jejich barva byla čistě zářivě bílá. Andělé měli křídla, ale svatí křídla neměli. Svatí chválili Boha jedním hlasem a pozvedali své ruce při zpěvu. Slyšel jsem zvuk mnoha hudebních nástrojů a jejich zvuk zněl tak nádherně, že jsem nic takového nikdy ve svém životě neslyšel. Toužil jsem se připojit ke zpěvu, ale anděl mi to nedovolil. Tento anděl mi řekl: „Danieli, nechoď. Musím ti ukázat mnoho věcí. Vezmi si tento spis a zaznamenej si všechno, co vidíš.“

„Toto množství lidí, které jsem viděl, bylo oblečeno světlem a svítili jako slunce. Oni byli zdrojem světla. Svítilo na ně seshora ještě jiné světlo a oni na to velmi jasné světlo hleděli. Já jsem se ale na to světlo dívat nemohl, protože mě z něj boleli oči. Všichni chválili Boha v dokonalé jednotě, všichni najednou pozvedali své ruce a klaněli se, jako kdyby to v nich působil nějaký skrytý mechanismus.“

Daniel si všiml, že v zástupu byl jeden muž, který vypadal poněkud starší než ostatní a myslel si, že by to mohl být Bůh; tento anděl, který ho doprovázel, ho ale hned opravil - tento muž byl otec Abraham (pozn. překladatele: Jesse Duplantis popisuje Abrahama při svém vytržení do nebe následovně: „Abraham vypadal mladě, a přesto na něm bylo vidět, že je to ten starý praotec. Bylo na něm vidět, že je starý věkem, ale ve tváři vypadal mladě.“)

„30. listopadu 2001 bylo moje tělo odvezeno do márnice. Darlington Manu, místní majitel pohřebního ústavu, připravil vše na pohřeb a projednával detaily s mojí rodinou.“

Přesně před rokem se Nneka modlila, když prožila velmi špatný den. Zatímco byla ponořena do modlitby, dal ji Pán verš z Bible. Četla verš v Židům 11:35, kde je psáno: „Ženy dostávaly své mrtvé vzkříšené.“

„Poté, co jsem zemřel, tak Nneka rozjímala nad tímto veršem: „Ženy dostávaly své mrtvé vzkříšené.“

Mezitím, co nad ním rozjímala, tak ji napadlo, že i když je její muž mrtvý, bude vzkříšen zpět k životu jako v biblických dnech. Poté se jí v sobotu večer zdálo, že viděla tvář svého manžela, který se jí ptal, proč ho nechali v márnici. Řekl jí, že není mrtvý a že ho má zanést do Onitshy, kde německý evangelista Reinhard Bonnke káže. Rozhodla se, že tak učiní, i když si její rodina myslela, že se zbláznila. Daniel byl již 28 hodin mrtvý.

Anděl mi řekl: „Navštivme příbytky, které Ježíš slíbil, že připraví svým následovníkům, těm, které nalezne v poslední den spravedlivé.“ Okamžitě jsem se ocitl na novém místě, kde jsem viděl nespočet příbytků (paláců) tak daleko, kam moje oko dohlédlo. Nic na zemi se nikdy nemůže srovnávat s těmito příbytky. I když se jejich struktura podobala našim budovám, byly opravdu neobvyklé, nebyly vyrobeny z pozemského materiálu. Byly vyrobeny z něčeho průhledného jako sklo, a podlaha se zdála, že je vyrobena ze světla. Vypadalo to, jako kdyby byly tyto budovy živé, byl v nich život. Všude byly květiny, a odevšad vycházel překrásný zpěv a chvála.

Anděl mi řekl: „Ježíš dokončil svoji stavbu příbytků, ale svatí Boží ještě nejsou připraveni. Ježíšův příchod je opožděn, protože křesťané v církvi ještě nejsou připraveni.“ (Tohle se naprosto shoduje s Písmem - 2. list Petrův 3:11, 12 (KMS): „Když se toto všechno takto rozplyne, jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou v ohni a prvky se žárem roztaví.“)

„Poté, co jsem zemřel, Nneka rozjímala nad tímto veršem: „Ženy dostávaly své mrtvé vzkříšené.“

Daniel slyšel zpěv, ale nikoho neviděl, divil se, odkud tento zpěv přichází. Anděl mu ukázal na květiny okolo příbytku a řekl: „Ten chvalozpěv, který slyšíš, je zpíván květinami.“ Podíval jsem se a uviděl, že ty květiny se pohybovaly do rytmu hudby. Jako kdyby tleskaly rukama, volaly a chválily Boha. Anděl mi řekl: „Ty květiny čekají na svaté.“

Primitivní nigerijská márnice, kde bylo tělo Daniele uloženo, nemá chladící boxy, takže majitel márnice vpíchl do rukou a nohou chemikálie na nabalzamování. Poté se připravoval k tomu, že nabalzamuje jeho stehno tak, že vyřízne do stehna díru, aby do ní mohl vsunout tubu, kterou chtěl do těla vlít více balzamujících chemikálií. Když se to chystal vykonat, dostal najednou ránu, jakoby elektrického napětí, která ho od mrtvého těla odhodila. Tohle ho nijak nepřekvapilo, protože podobné nadpřirozené síly zažil již dříve, ale přisuzoval je okultním silám (tyto věci jsou v Africe velmi rozšířené a všichni afričtí pastoři, které znám, o nich vědí. Afričané nikdy nechápou skepticismus západního světa, co se týká okultních sil). Když se o stejnou věc pokusil podruhé, dostal znovu ránu, která znehybněla na nějaký okamžik jeho pravou ruku. Domníval se tedy, že Daniel musel být členem nějakého velmi mocného tajného spolku. Myslel si, že poté, co budou vykonány okultní oběti a zaříkávání, tyto síly, které jsou v mrtvole, ustoupí a pak bude moci svoji práci dokončit (tento muž nebyl křesťan, ale poté, co byl Daniel vzkříšen z mrtvých, se obrátil). Vydal instrukce svému asistentovi, aby tělo Daniele položil k dalším tělům v márnici.

Darlington Manu, který žil kousek od márnice, byl vyrušen v sobotu mezi půlnoci a jednou hodinou ranní chvalozpěvem, který vycházel z márnice. Uslyšel nějaké zvuky, včetně zpěvu, chvály a tleskání rukou. Divil se, co se to děje a tak se rozhodl, že zjistí, odkud ta hudba vychází. Jakmile se ale přiblížil ke dveřím márnice, tak tento zvuk přestal. Totéž se opakovalo celkem dvakrát. Když Darlington pátral ve své márnici po zdroji tohoto zvuku, všiml si, že z tváře Danielovy mrtvoly vyzařoval jakýsi druh světla. To ho naprosto znervóznilo. Byl tím tak vyveden z míry, že v sobotu ráno kontaktoval Danielova otce a požádal ho, aby mrtvola jeho syna byla z jeho márnice odstraněna.

„Když jsem sledoval ty květiny, jak chválí Boha, řekl mi anděl: „Teď navštívíme peklo.“ Okamžitě jsme se tam ocitli. „Vidíš ty brány pekla?“ Nahoře bylo napsáno: „Vítejte u brány do pekla“. Anděl pozvedl svoji ruku a když ji dal zpět k sobě, tak se ty brány otevřely s velikým rachotem. Mohl jsem slyšet pláč a nářek mnoha lidí, ale nemohl jsem je vidět. Byl to hrozný křik a všichni tito lidé skřípali zuby. Nemohl jsem dost dobře vidět kvůli té temnotě. Z anděla ale vyšlo světlo do této temnoty a poté jsem mohl vidět mnohem jasněji. Bylo tam mnoho lidí. Tito lidé se ničím neodlišovali od lidí na zemi. Byli z každého kmene a národa. Zdálo se, že každý je chycen ve svém vlastním osobním trápení, které bude pokračovat na věčnost. Lidé nemohli komunikovat mezi sebou navzájem. Tyto zvuky pláče a nářku byly téměř ohlušující. Najednou zpozorovali, že jsem tam a začali ke mně volat o pomoc. Volali jen ke mně, zdálo se, že toho anděla nevidí“.

Duše v mukách ke mně křičela: „Prosím, pomoz mi. Jsem pastor. Ukradl jsem peníze z církve a lhal jsem. Pomoz mi prosím. Jsem připraven činit pokání - pomoz.“ Všiml jsem si, že jakmile tento pastor učinil tohle prohlášení, tak se tento zdroj moci, který mu způsobovala muka, ještě znásobil. Lidé měli tělo, ale bez krve, a zdálo se, že hoří, ale plameny jsem neviděl.“ Byla tam skupina lidí, kteří pojídali svoje vlastní tělo. To, co snědli, vzápětí vyzvraceli a tyto zvratky se po chvíli samy od sebe vznesly zpět na jejich tělo a znovu se proměnily v tělo, které znovu pojídali. Tohle probíhalo neustále dokola v nekonečném koloběhu trápení. Anděl mi řekl: „Tito lidé, které vidíš, jak pojídají své tělo, jsou ti, kteří praktikovali okultní praktiky na zemi. Zaměřovali se na pojídání lidského masa. A proto teď budou pojídat sami sebe navěky. Sklízejí to, co zaseli“ (pojídání lidského masa při okultních praktikách je v Africe běžná věc). Další skupinu tvořili lidé, kteří kradli ostatním lidem jejich půdu, zatímco byli na zemi. Ti museli svýma holýma rukama kopat tvrdou kamenitou půdu. Pastor Daniel tam také viděl vojenského diktátora Nigerie. Viděl tam i křesťana, který se zapletl do okultních praktik a odpadl od Pána.

„Uvažoval jsem: „Tohle místo není dobré pro žádnou lidskou bytost, která je stvořena Bohem. Bůh tohle místo nestvořil pro lidské bytosti. On ho stvořil pro ďábla a jeho démony. Tvrdohlaví lidé, kteří Boha neposlouchají, stejně tak jako ďábel, půjdou na tohle místo. Tohle je opravdu nebezpečné a strašné místo. Bůh ho stvořil původně pro ďábla a jeho démony.“ Daniel řekl: „Kdyby každý křesťan mohl vidět to, co jsem viděl já, už by nebylo třeba kázat evangelium, protože každý křesťan by se stal živým evangeliem.“

„Anděl mi řekl: „Danieli, kdyby se kniha tvého života dnes uzavřela, pak by bez pochyby bylo peklo tvým údělem.“ Tohle byla pro mě naprosto zdrcující zpráva. Řekl jsem tomu andělovi: „Ne, já jsem pastor. Jsem Boží dítě. Jsem znovuzrozený. A kázal jsem po celé zemi. Sloužil jsem Bohu z celého svého srdce!“

Ale v rukou anděla se najednou objevila Bible a byla otevřena kniha Matouše kapitola 5, kde Ježíš varoval, že jestli někdo nazve svého bratra bláznem, stačí to k tomu, aby byl vydán pekelnému ohni (Matouš 5:22-24). Anděl mi také připomněl, že Bůh neodpustí naše hříchy, pokud neodpustíme druhým lidem (Matouš 6:14-15), protože budeme sklízet to, co jsme zaseli. Pouze ti, kteří prokazují milosrdenství, těm se dostane milosrdenství (Matouš 5:7).

„Anděl řekl přísně: „Dost, Danieli. Po cestě do té první nemocnice jsi žádal Boha, aby ti odpustil. Ale nebyl jsi ochoten odpustit svojí manželce. A proto tvé hříchy nebyly odpuštěny. Je to o tom, že sklízíš to, co jsi zasel. Nemůžeš ukázat neodpuštění svojí manželce, a sklízet odpuštění od Boha.“ Uvědomil jsem si, že jsem odsouzen spravedlivě; můj duch uvnitř mě mi to dosvědčoval. Protože jsem byl rozzlobený na svoji manželku. Začal jsem křičet a naříkat. Řekl jsem: „Pohleď, jak jsem zničil svoji duši.“ Křičel jsem a naříkal, protože jsem měl strach, a byl jsem zaplaven slzami. Zažil jsem hrozné zděšení před hrůzou pekla. Kdyby mě Bůh chtěl poslat do pekla, pak mu v tom nic nemohlo zabránit.“ Anděl mi ale řekl, abych neplakal; této generaci totiž Bůh daroval vyslyšení požadavku boháče v pekle; Bůh pošle Daniele zpět na zem (Lukáš 16:27-30). Mrtvý člověk vstane zpět k životu a bude varovat lidi před peklem. Anděl řekl, že Danielovo vzkříšení bude sloužit jako znamení a jako poslední varování pro tuto generaci. Daniel tomu nejprve nerozuměl, ale když byl zpět ve svém těle a pročítal si příběh o boháči, uvědomil si, že tento boháč prosil Lazara, aby se mohl vrátit zpět na zem a varovat svoji rodinu před peklem. „V průběhu toho, co jsme spolu rozmlouvali, viděl jsem, jak do pekla dopadají každým okamžikem stovky a tisíce lidí.“

Nneka mi řekla, že se rozhodla učinit krok víry, abych mohl být vzkříšen z mrtvých. Řekla mému otci, aby rodina nechala moje tělo převézt na shromáždění s Reinhardem Bonnkem. Můj otec s tím ale nesouhlasil a odmítl cokoliv udělat“´.

„Mezitím se ale na druhé straně města věci vyvíjely zázračným způsobem ve prospěch Nneky. Darlington Manu se zkontaktoval s mým otcem Lawrencem Eke Imubwabou. Řekl mému otci, aby si moje tělo z márnice odnesli, protože v márnici viděl některá neobvyklá znamení. Nevěděl proč se tato znamení dějí a nechtěl se nadále znepokojovat tím, že ohledně této situace nic neudělá. Otec se zeptal proč a Dralington Manu mu odpověděl: „Protože minulou noc se staly podivné věci. Slyšel jsem zpěv a hudbu, která vycházela z márnice. Musíte vzít Danielovo tělo na shromáždění s Reinhardem Bonnkem.“

„Nneka spolu s otcem moje tělo z márnice vzali, oblékli ho a uložili do rakve. Darlington Manu s nimi cestoval, když vyjeli z Owerri a přijeli do Onitshe, kde Reinhard Bonnke pořádal evangelizační kampaň. Moje tělo bylo položeno do bílé rakve a bylo naloženo do sanitky, která se pro tento účel pronajala. Darlington Manu souhlasil s tím, že pojede společně s nimi a bude svědkem toho, jak budu vzkříšen z mrtvých. Když se dostavili k budově, kde se pořádalo shromáždění, ochranka jim bránila, aby tělo přinesli dovnitř.“

Pozemek církve byl chráněn federální a státní ochrankou kvůli bezpečí Reinharda Bonnkeho, kterému bylo již několikrát vyhrožováno smrtí a který je velmi nenáviděný muslimi po celé Africe (navíc to bylo několik týdnů po zničení světového centra v New Yorku).

„Nneka mi řekla, že někteří z ochranky na ni byli velice hrubí. Vysvětlovala jim: „Můj manžel Daniel je Boží muž. Měl autonehodu a zemřel.“ Nneka je žádala o svolení přinést moje tělo na shromáždění, aby se Reinhard Bonnke mohl za moje tělo modlit za vzkříšení. Ochranka si ale myslela, že v sanitce může být bomba. Nakonec moje tělo odnesli do jedné malé místnosti v církevní budově a bylo položeno na stůl. Lidé se začali nad mým tělem modlit, abych se vrátil k životu. Když se lidé modlili, začalo moje srdce tlouci. Když v modlitbách pokračovali, zlepšovalo se dýchání, ale tělo bylo stále ztuhlé.“

„Viděl jsem se, jak mě několik lidí pozvedá. Měl jsem na sobě svoje kalhoty a šaty, do kterých mě oblékli. Vedli mě dovnitř haly, ve které bylo více než dva tisíce lidí. Když jsem se rozhlédl okolo, tak lidé, kteří mě viděli, začali křičet a plakat. Někteří chválili Boha. Nechápal jsem, co se děje. Později mi řekli, že jsem vstal z mrtvých. Když jsem byl v nebi, zdálo se mi, že jsem tam nebyl déle než patnáct minut. Nechápal jsem, proč tito lidé říkají, že jsem byl mrtvý tři dny. Ptal jsem se manželky, co se děje a její odpověď byla, abych byl potichu, než přijdeme domů. Přivezli mě domů společně s mojí manželkou 2. prosince 2001. Když jsme byli o samotě v obývacím pokoji, zeptal jsem se jí: „Co se to děje? Co to lidé říkali o té rakvi a o márnici?“ Pak se mi manželka podívala na místo, do kterého mi majitel pohřebního ústavu vpíchl chemikálie a řekla mi: „Táto, víš o tom, že jsi byl v márnici tři dny?“ Poté mi ukázala můj úmrtní list.

Daniel říkal, že tyto balzamující chemikálie (které se vpichují do mrtvoly, protože tato márnice neměla chladící boxy) vycházely z jeho těla ještě dva týdny po jeho vzkříšení. Lidé tyto chemikálie často cítili a když ho objímali, tak si hned ucpávali nos.

Řekla mi, co se stalo poté, co mě převezli do nemocnice, kde doktor potvrdil moji smrt. Použili moderní zařízení, aby zjistili, jestli mi fungují životně důležité orgány. Doktor potvrdil, že zkontroloval puls, zornice oka a vše ostatní. Poté, co zkontroloval všechny životně důležité funkce těla, potvrdil, že jsem opravdu mrtvý. Dal jim tedy potvrzení, ve kterém se psalo, že moje rodina má moje tělo vzít do márnice. Nneka mi ukázala můj úmrtní list, kde se jasně říká: „Úmrtí. Přepravit do márnice.“

Jak už si asi dokážete představit, pastor Daniel velmi zdůrazňuje ve svých kázáních potřebu odpustit všem, kteří se proti nám provinili, aby nemuseli skončit na tom místě, kde málem skončil on. Je čas, aby církev činila pokání, začala chodit v lásce jeden k druhému a ve svatosti, bez které NIKDO NEUVIDÍ PÁNA! (Židům 12:14) NEPOSLOUCHEJTE TY FALEŠNÉ UČITELE, KTEŘÍ VÁM KÁŽOU, ŽE NENÍ POTŘEBA SVATOSTI K TOMU, ABYSTE MĚLI VĚČNÝ ŽIVOT! Ježíš varoval, že pouze ti, kteří konají vůli Jeho Otce vejdou do království nebeského (Matouš 7:21). Neposlouchejte ty falešné učitele, kteří vám říkají, že když jste jednou spaseni, pak jste spaseni navždy! Ježíš jasně varoval své učedníky před peklem: „Proto bděte, neboť nevíte, ve kterou hodinu přijde váš Pán. Vězte však, že kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho prokopat se do jeho domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte. Kdo je tedy ten věrný a moudrý služebník, kterého jeho Pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? Blaze tomu služebníku, kterého jeho Pán při příchodu zastihne, že tak jedná. Amen, říkám vám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem. Kdyby si však ten zlý služebník v srdci řekl: „Můj Pán mešká se svým příchodem, a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci, tehdy přijde Pán toho služebníka v den, kdy to nečeká a v hodinu, kterou nezná a oddělí ho a určí mu díl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 24:42-51) Pokud očekáváme, že Bůh odpustí i nám, tak musíme i my odpouštět ostatním. Jste připraveni postavit se před Ježíšem Kristem bez viny a čistí? „Jestliže však neodpustíte lidem jejich přestoupení, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Matouš 6:15) „A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám.“ (Lukáš 11:4) „Já vám však pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, propadne soudu. Kdo by řekl svému bratru: „Hlupáku“, propadne veleradě. Kdo by řekl: „Blázne,“ propadne ohnivé Gehenně.“ (Matouš 5:22)

Z internetu připravila Anna Křížová st.



Súvisiace články

Daniel a jeho doba|Logos 9 / 2015 | Tibor Grull |Z histórie
Daniel a jeho doba|Logos 8 / 2015 | Tibor Grull |Z histórie
Daniel a jeho doba|Logos 5 / 2015 | Tibor Grull |Z histórie
Daniel Kolenda v Banskej Bystrici|Logos 9 / 2016 | Daniel Šobr |Zo života cirkvi
Pokračujeme|Logos 3 / 2018 | Jaroslav Kříž |Pokračujeme