Lebo kráľovstvo Božie nie je v reči, ale v moci. (1. Korinťanom 4,20)

Deník znamení a divů

etterovaMaria Woodworth-Etterová (1844 - 1924)

Co Bůh učinil ve čtyřicetileté službě kázání evangelia M. B. Woodworth-Etterové, evangelistky.

 

Boží moc

Uspořádala jsem shromáždění v baptistické církvi v Hoaglandu, která trvala pět dní a na kterých se projevovala úžasným způsobem Boží moc. Nikdy v životě jsem neviděla takové projevy Boží moci. Dům byl plný Boží slávy. Bylo to jako mlha. Lidé padali ze svých sedaček, zatímco byli přemoženi Boží slávou. Hříšníci vyšli dopředu, aby činili pokání ze svých hříchů a prosili Boha o milost. Byli tam mimo jiných i jakýsi univerzalista, ateista a katolík, každému z nich bylo sedmdesát let, kteří přijali spasení. Večer co večer bylo místo, kam se lidé shromažďovali po výzvě k přijetí spasení, zcela zaplněné. Asi padesát se jich obrátilo a mnozí další obnovili svůj vztah s Bohem. Boží dílo úžasně rostlo.

V pátek večer jsem uspořádala shromáždění v Luteránské církvi. Několik služebníků přijelo z míst, kde jsem pořádala shromáždění minulý rok. Všichni mě informovali o tom, jaký úspěch měla tato shromáždění, která jsem uspořádala z jejich prostředků a také mi oznámili, jak se potom velmi změnilo celé jejich okolí. Byly to radostné chvíle pro všechny z nás. Čtrnáct služebníků bylo přítomno během tohoto shromáždění. Večer přišli lidé na shromáždění po stovkách. Bylo mi pak řečeno, že se sešlo asi dva tisíce lidí, a třebaže osvětlení nebylo dostačující, pořádek byl udržen.

Bylo zde asi dvě stě až tři sta lidí, kteří přijali spasení na mých shromážděních minulou zimu. Udělalo mi to radost, když jsem uviděla jejich šťastné tváře a uslyšela jsem, jak se radují v Pánově službě. Někteří z nich byli velmi staří, vytrženi těsně před věčným zahynutím.

POSLEDNÍ MILOSTIVÉ RÁNO

Poslední milostivé ráno, všechno rozkvétá a je pěkné,

všechno se dere kupředu a brzy se objeví na obzoru.

Zatímco mocné, mocné, mocné zatroubení zní: Přijď, už přijď!

Ach, buďme připraveni přivítat ten radostný den.

A když se v tomto zářivém jitru začne svítat,

naše slzy přestanou téct a náš zármutek odejde.

Ženich sestoupí ze své nebeské slávy na zem,

a desetitisíce andělů ho bude doprovázet.

Hroby se otevřou. Mrtví vstanou

a Vykupitel s nimi vystoupí do nebes.

Svatí pak ve své nesmrtelnosti budou vládnout v Boží slávě.

A nevěsta s Ženichem zůstanou bok po boku navěky věků.

Nastala chvíle pro kázání. Byl to rozhodující okamžik. Zatímco jsme se všichni radovali, ďábel vkročil do tábora. Tak jako za dávných časů, když lidští synové přicházeli uctívat Boha, tak také satan přišel jako kdysi do zahrady Eden, pouze v jiné podobě, avšak se stejným motivem a žárlivostí. Ďábel vždycky žárlil na Boha a na jeho dílo. Na počátku se vzbouřil proti Bohu v nebi a snažil se dostat na Boží trůn, avšak Bůh ho svrhl na zem - „a on padl jako blesk“. Když potom Bůh učinil Adama a Evu podle Svého obrazu, Satan se vplížil do jejich přítomnosti a začal jim lhát, že díky němu, budou moci uskutečnit větší plány, a tak se snažil zničit Boží dílo. Od té doby se pokouší svést lidi stále stejným způsobem. Nebylo nikdy takového Božího díla, aby ďábel nepřišel v podobě či osobě Jidáše a nesnažil se ho zničit. Tak jako i v tomto případě bylo všechno připraveno tak, aby mě ďábel obelhal a zmátl tak, abych selhala. Hlava mě bolela tak, že jsem stěží viděla. Neměla jsem ani chvíli na to, abych se mohla připravit, nebo si uspořádat předem své myšlenky a také jsem nikdy nestála před takovým množstvím lidí. Uvědomila jsem si, že bych měla mluvit na téma, které je v Bibli nejdůležitější: „Neodpustitelný hřích a Duch Svatý.“ Vykřikla jsem: „Pane, pomoz mi a oslav Sám sebe.“ Přišla mi na mysl tato slova: „Řekl mi: „Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit. Neboj se jejich tváří ani jejich pohledů, jinak tě naplním jejich děsem. Já budu s tebou a vysvobodím tě.“ Požehnán buď Bůh, nemluvila jsem ani pět minut a zapomněla jsem na všechno hučení v hlavě a na mé nepřátele, kteří se možná modlili za to, abych selhala. Zapomněla jsem na všechno, kromě velkého lidského davu, který se přede mnou hnal do zahynutí. Nepocítila jsem nikdy tolik moci a svobody. Téma kázání mně bylo zjeveno velmi zřetelně. Myšlenky mi přicházely na mysl rychleji, než jsem je stačila vyslovit. Sláva buď Bohu za Jeho láskyplnou péči a okamžitou pomoc v každé chvíli, kdy jej potřebujeme! Byl tam starý služebník, který ke mně přišel a řekl: „Bůh určitě mluví skrze tuto „hliněnou nádobu“; nikdy ve svém životě jsem neslyšel tak srozumitelným způsobem vysvětlené toto téma ve všech jeho částech.“ Lidé přijali duchovní světlo a samotná věčnost ukáže skutečný výsledek tohoto shromáždění.

Nebylo nikdy takového Božího díla, aby ďábel nepřišel v podobě či osobě Jidáše a nesnažil se ho zničit

V roce 1884 jsem také uspořádala řadu shromáždění v Metodistické episkopální církvi v Sheldonu v hrabství Allen, stát Indiana. Zjistila jsem, že členové této církve jsou velmi duchovně slabí, jsou mezi nimi roztržky a hádky a jen skutečně málo z nich řádně slouží. O Sheldonu mi řekli, že to je nejzatvrzelejší město ve Státě. Avšak Bůh může působit a dát vítězství, pokud používáme živou víru v přítomnosti, nehledě na to, jak toto místo může být bezbožné a opuštěné. Šla jsem kázat a důvěřovala jsem Bohu a křičela jsem vítězství. Hříšníci začali přicházet ke Kristu, církev začala vypadat duchovně lépe a všechny nesrovnalosti se urovnaly. Někteří bratři z dalších církví přišli a pomohli nám v Božím díle. Mnozí, kteří byli v církvi mnoho let, zjistili, že byli jen suchými kostmi a začali prosit Boha o Jeho milost. Pak v církvi přede všemi vyznali, že žili v temnotě a zakládali si na svých skutcích.

Jakási paní, která byla členkou Disciple church padesát jedna let, tak přijala spasení ve svém domě během shromáždění. Křičela po celém domě, chválila Boha a řekla, že toto byla víra, kterou hledala.

Pan B., známý a velmi morální člověk, zakusil zkušenost obrácení. Církve se ho snažili už několik let přivést ke spasení. Navštívil naše shromáždění. Když jsem ho uviděla, tak jsem si uvědomila, že musí být dnes zachráněn. Pracovala jsem různými způsoby, modlila jsem se za něho ve dne i v noci a ujistila jsem se, že se brzy stane Božím dítětem. Jednoho večera jsem pocítila, že nastala pravá chvíle. Církev byla zaplněna a v uličkách bylo plno lavic. Překročila jsem několik z nich, udělala jsem si prostor, abych se k němu mohla dostat a zeptala jsem se ho, zda-li je připraven přijmout Ježíše. Začal plakat a šel se mnou dopředu k lavici pokání. Mnozí křičeli radostí. Nikdo nepochyboval o tom, že přijal spásu, protože mohli vidět, jak se změnil výraz v jeho tváři.

PŮLNOČNÍ VÝKŘIK

Naslouchejte! Výkřik se snáší z výsosti;
náš Ženich přichází do naší blízkosti.

Máte vaše lampy hořící a v pořádku a srdce,
která jsou svatá v Jeho očích.

Radujte se a upněte vaši mysl na věci nebeské,
ať vaše oči hledí na Pána lásky.

Naslouchejte! Varovnému zvuku, který sestupuje shůry,
naslouchejte „půlnočnímu výkřiku“!

Pozvedněte hlas k vítěznému pokřiku,
sláva buď přicházejícímu Králi.

Radost všem svatým přináší,
zpívejte písně s nebeskými anděly;

křičte nahlas chválu Vítězi;
uvidíme ho v tváří tvář. Naslouchejte!

Varovný zvuk sestupuje shůry,
naslouchejte „půlnočnímu výkřiku“.

Vzdejte Mu slávu, pak probodenému Beránkovi,
Svaté rány v jeho boku a na jeho dlaních.

Uctívejte Ho svatou radostí.
Chvalte Ho bez hříšné příměsi.

Svatí, kteří spí, brzy se vzbudí
a budou zpívat nebeskou hymnu poslední.

Sláva buď Pánu na výšinách.
Brzy se s Ním sejdeme v nebesích.

Naslouchejte! Varovný zvuk sestupuje z výšin;
naslouchejte „půlnočnímu výkřiku“.

Otec S. nebyl na žádném shromáždění dvacet let. Protivil se všem církevním denominacím a snažil se bránit své ženě a dětem, aby chodili do shromáždění. Bylo mu osmdesát tři let. Jeho žena si dělala spoustu starostí kvůli jeho nespasené duši. Ukázala mu moji fotku a snažila se vzbudit jeho zvědavost. Nakonec přišel do shromáždění. Když jsem pozvala dopředu všechny ty, kteří hledají spasení, tak vyšel ke dveřím, aby odešel. Setkala jsem se s ním a když jsem uviděla, jak je starý a křehký a pomyslela na jeho ztracený stav, bylo mi ho líto. Uvědomila jsem si, že ho Bůh poslal, aby přijal spasení, a že to musí být teď hned. Mluvila jsem s ním, dokud se nevzdal a nešel se mnou dopředu, aby vydal svůj život Ježíši Kristu. Během několika minut byl nádherně zachráněn. Brzy nato byl pokřtěn ve vodě a stal se členem Church of God. Byl to nezapomenutelný zážitek. Přijal spasení za pět minut dvanáct. Řekl, že jen čeká na Mistra, až si ho povolá k sobě domů.

Z internetu pripravila Anna Křížová, st.



Súvisiace články

Izrael - križovatka islamskej vojny|Logos 5 / 2007 | rcs |Zo sveta
Ohlédnutí za lednovou konferencí|Logos 2 / 2008 | Daniel Šobr |Aktuálne
Vysielané na TV Kids...|Logos 8 / 2017 | Martina Šafaříková|Zo života cirkvi
Človeče, hýb sa!|Logos 7 / 2019 | Martina Šafaříková|Zo života cirkvi
Pokračujeme|Logos 2 / 2013 | Jaroslav Kříž |Aktuálne