Ale tým, čo Ho prijali, dal moc stať sa deťmi Božími, tým, čo veria v Jeho meno... (Ján 1,12)

Dvakrát zachráněné dítě

Návštěva jednoho z Wintonových dětí

logos-11-12-wintonove-dieta.jpgPan a paní Graumannovi navštívili Prostějov 10. září 2014. Většinu času manželé tráví ve Spojených státech, kde žijí v domě společně se svými dětmi, ovšem několik měsíců v roce žijí v České republice a vyprávějí svůj příběh posluchačům na středních školách a v přednáškových sálech. V Prostějově navštívili místní gymnázium a ve večerních hodinách přednášeli v místním sboru Církve víry v Prostějově pro širokou veřejnost.

Pan Tomáš Graumann se narodil židovským rodičům v roce 1931 v Brně, kde strávil první roky svého života. Jeho rodiče nepraktikovali židovskou víru. Když se narodil Tomášův bratr Antonín, jeho rodiče se rozvedli, jeho maminka se znovu provdala a společně s oběma syny a novým otcem se přestěhovali na venkovské sídlo, kde Tomášovi rodiče (jeho matka a nový otec) pracovali jako správci. První roky svého života Tomáš strávil v pohodlném bytě na panském sídle. Životní podmínky se pro židovské obyvatelstvo ve 30. letech 20. století značně změnily. Židé byli postupně omezováni – nesměli chodit do restaurací a hotelů, židovští obchodníci nesměli provozovat svou živnost nebo se nesměli posadit na lavičku v parku, pokud nebyla označená zvlášť pro židy…

V té době mnoho židovských rodin emigrovalo do zahraničí. Tomášovi příbuzní strávili těsně před emigrací do Austrálie několik dní v bytě jeho rodičů. Jejich příbuzní je přemlouvali, aby také odjeli. Dokonce získali potřebná víza a emigrační dokumenty, tedy i Tomášova rodina mohla odcestovat. Ovšem Tomášovi rodiče se doma cítili v bezpečí, nabídku odmítli a zůstali v tehdejším Československu. Osmiletý Tomáš situaci příliš nerozuměl. Ta se postupně vyhrotila. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 proběhla tzv. „křišťálová noc“, kdy němečtí vojáci rozbíjeli židovské obchody a výlohy v jejich obchodech a zbili každého žida, na kterého narazili. Do rodiny Tomáše Graumanna byl přidělen voják, který s nimi bydlel a trávil čas. Rodina tak nemohla mluvit o důvěrných záležitostech a svých plánech.

Tomášův biologický otec, se kterým první roky života vyrůstal, vyráběl v Brně obuv a vlastnil obchod. Matka sdělila Tomášovi, že pojede do Anglie naučit se anglicky a pak se vrátí. Mohl by tak reprezentovat otcův obchod v Anglii. Tomáš předpokládal, že pojede na prázdniny, a brzy se vrátí domů. Jeho rodiče vyřídili potřebné dokumenty, aby oba jejich synové mohli odcestovat do Velké Británie do náhradních rodin. Ani jeden z chlapců netušil, že se jedná o „Wintonův vlak“ (Brit Nicholas Winton zajišťoval přesun židovských dětí z okupovaného Československa a jejich následné umístění v náhradních rodinách v Británii) a záchranu dětí před koncentračními tábory. Celkem takto zachránil 669 dětí. Tomášův bratr nemohl pro nemoc v srpnu 1939 do vlaku nastoupit, a tak zůstal doma, aby se uzdravil a mohl odjet vlakem příští měsíc. V srpnu odcestoval pouze Tomáš. V domnění, že se s rodiči zanedlouho zase uvidí, spěšně se s nimi na nádraží rozloučil a nastoupil do vlaku. Měl s sebou cestovní dokumenty a na krku mu, tak jako každému dítěti, visela cedulka s číslem. Tomáš nesl číslo 652. Jak popisuje své zkušenosti – vzpomíná si na vlak plný šťastných dětí. Nerozuměli pravému důvodu své cesty.

První roky svého života Tomáš Graumann strávil v pohodlném bytě na panském sídle. Životní podmínky se pro židovské obyvatelstvo ve 30. letech 20. století značně změnily.

Na druhé straně ve Skotsku očekávala paní Mary Carsonová příjezd dvou dívek, aby je ubytovala u sebe doma a starala se o ně. Děvčata nedorazila, protože se jich jejich matka v poslední chvíli nedokázala vzdát. Kancelář pana Wintona navrhla paní Carsonové dva chlapce (Tomáše a dalšího židovského chlapce). Paní Carsonová si nebyla jistá, zda se může postarat o chlapce, a proto souhlasila se zkušební dobou na jeden měsíc. Poté dobu prodloužila o další měsíc a pak ještě jednou o stejnou lhůtu. Nakonec Tomáš v jejím domě strávil 18 let. Takto byl poprvé zachráněn.

Jeho mladší bratr měl odcestovat dalším vlakem v září 1939. Toho dne čekaly na nástupišti další děti na odjezd do Británie. Ovšem den předtím (1. září 1939) vypukla válka, Hitler uzavřel hranice a vlak již nemohl odjet. Později se Tomáš dozvěděl, že celá jeho rodina – rodiče, bratr a další příbuzní – zemřeli v koncentračních táborech (Sobibor, Majdanek a Osvětim)

Během svého dospívání ve Skotsku se Tomáš účastnil setkání křesťanské mládeže v místním sboru. Zaujalo ho vyprávění biblických příběhů kazatele zdejší církve. Tomáš uvěřil v Ježíše Krista, a tak, coby mesiánský žid, byl podruhé zachráněn. Poprvé Nicholasem Wintonem emigrací do Velké Británie a podruhé Ježíšem Kristem pro věčnost. Tomáš si uvědomil, že pro svůj další život se musí vyrovnat se skutečností, že jeho rodinu vyvraždili nacisté. Začal se modlit, aby jim dokázal odpustit. Osvobodilo jej, když se modlil, aby Bůh nacistům vraždy odpustil. Toto rozhodnutí mu pomohlo se v životě posunout dál. Rozhodl se rozdávat dar života, který získal. Vystudoval zdravotnickou školu a jako misionář odcestoval do Thajska, kde místním domorodcům v džungli poskytoval zdravotnickou péči, výuku angličtiny a Božího slova. Kázání nahrávali na jednoduchý gramofon, který lze spustit točením kličkou, a poslechnout si tak nahrávku. Když někteří domorodci slyšeli hlas, ale neviděli nikoho mluvit, zalekli se a nechtěli gramofon používat. Obávali se, že z přístroje mluví démoni. Našli se i mnozí tací, kteří měli o nahrávku zájem a pouštěli si ji znovu a znovu a předávali kázání dalším rodinám. Tak se Boží slovo šířilo.

logos-11-12-winton.jpgPo několika letech práce misionáře se Tomáš Graumann seznámil se svou manželkou Caroline, která zde také pracovala jako misionářka. Jejich svatba proběhla v džungli v místním sboru se střechou z trávy. Další 4 roky společně pracovali v Thajsku a následně se rozhodli vrátit do USA. Graumannovým se nedařilo mít vlastní děti. Lékaři jim po několika vyšetřeních sdělili, že děti mít nemohou. Za situaci se modlili a pak se rozhodli adoptovat dvě miminka (Timothy a Linette) ze San Francisca v USA. Při cestě, když jeli děti vyzvednout, bylo Caroline nevolno, zdálo se, že je nemocná. Později se ukázalo, že je těhotná. Než manželé oslavili první narozeniny svých adoptovaných dětí, narodil se jim vlastní syn Dan. Tomáš nezískal ve Spojených státech pracovní povolení, proto Caroline pracovala na plný úvazek a její manžel se staral o tři miminka. Později se jim ještě narodil syn Paul.

V důchodovém věku se Graumannovi rozhodli odcestovat do České republiky, Tomášovy rodné země, a vyučovat zde angličtinu. Zároveň tu působili a působí jako misionáři a dělí se o svůj příběh – záchrana Tomáše před koncentračním táborem – a také vybízí posluchače ke čtení Bible, k duchovnímu rozvoji a hledání Boha. Graumannovi reagují na pozvání různých sborů a organizací. Přestože je jim okolo osmdesáti let (manželé jsou 52 let), pořádají přednášky a svým výkladem dovedou zaujmout studenty i dospělé.

Tomáš Graumann dlouhá léta netušil, kdo jej z tehdejšího Československa zachránil. O Siru Nicholasi Georgovi Wintonovi se dozvěděl až ve vysokém věku a po té se s ním a několika stále žijícími zachráněnými „Wintonovými dětmi“ osobně setkal. Během podzimu bude Siru Nicholasi Georgovi Wintonovi, kterému je dnes 105 let, udělen Řád Bílého lva, nejvyšší ocenění České republiky. Udílení se zúčastní u Tomáš Graumann a další „Wintonovy děti“.

Když se Tomáš vrátil do naší země a navázal kontakty s lidmi, které tu z dětství znal, dostala se mu po mnoha letech do rukou poslední vůle jeho matky: V případě, že by období války nepřežila, přála si, aby její syn Tomáš byl vychován v křesťanské rodině a stal se misionářem. Tomáš tuto závěť naplnil mnoho let předtím, aniž by tušil, že dokument existuje.

V případě vašeho zájmu o další informace, navštivte stránky www.graumann.cz nebo vyhledejte svědectví Tomáše Graumanna na YouTube.



Súvisiace články

Sir Nicholas Winton|Logos 10 / 2009 | Radovan Kapusta |Osobnosť
Turecko - Po stopách apoštola Pavla|Logos 8 / 2011 | Martin Petr|Reportáž
Církev v Keni vedená Češkou|Logos 8 / 2018 | Milada Pajerová|Zo života cirkvi
Buďte jako děti|Logos 2 / 2012 | Daniel Šobr |Téma
Pokračujeme|Logos 5 / 2012 | Rastislav Bravčok |Pokračujeme