Ale ovocie Ducha je: láska, radosť, pokoj, zhovievavosť, nežnosť, dobrotivosť, vernosť, krotkosť, zdržanlivosť. Proti takýmto nie je zákon. (Galaťanom 5,22-23)

Predstavujeme naše zbory

PLZEŇ

logos-02-2015-plzen-1.jpg

V dnešní době plné změn a zvratů, kdy to, co platí dnes, již zítra nemusí být pravdou, můžeme najít jediné místo stability a rovnováhy, a tím je církev.

Místní sbor zastupuje funkci zdravé půdy, bez které žádná rostlina nemůže růst a sílit. Církev je také ovčinec, kde Pastýř chrání své stádo, krmí ho, ale také pečuje o jeho rozvoj. Církev je jako loď, která má schopnost ukrýt do bezpečí každého, kdo nastoupil, před vlnami soudů přicházejícími na svět. V neposlední řadě je církev nevěsta, která toužebně očekává na svého ženicha, který ji tak velice miluje. Je to chrám setkávání se s neviditelným, a přitom tak reálným Stvořitelem, který i dnes činí divy a zázraky pro svůj lid. Podle Deuteronomia 12,5-7 máme vyhledávat místo, kde se můžeme setkávat s Pánem a být tam v požehnání s celou rodinou. Je to prostor daný Bohem k rozvoji života, služby a budování vztahů vzájemně pojených láskou. Osobně jsem Bohu nesmírně vděčný, že jsem součástí místní církve jako živého, neustále se měnícího organismu. Vím, že bez sboru a služby bych nebyl tím, čím jsem, a nesměroval bych tam, kam máme jít, do Nebe.

Jsou dvě zásadní oblasti, které s manželkou vidíme jako nejdůležitější pro investici času, úsilí a nám svěřených hodnot. Je to rodina a církev. Jedno bez druhého nemůže dobře fungovat. Církev roste ze zdravých rodin a zdravé rodiny z církve. Je to velice propojené a jen těžko hledáme, čemu dát první místo, protože úzké spojení obou celků umožňuje jediné, hledat rovnováhu.

Dnes nechci čtenáře Logosu vyučovat na téma rodina, ale musím přiznat, že za posledních pět let, co sloužím jako pastor plzeňského sboru, vidím u nás doma mnohem větší požehnání, než kdykoli předtím. Naše děti Robert a Erik berou modlitbu a Boží slovo jako každodenní přirozenou součást života a postupně se připravují na službu. Jsem rád, že naše služba je dobrým příkladem pro naše syny a dobrým vkladem pro další generaci.

Rád bych vás povzbudil, že i dnes je možné budovat na nových místech sbory a misijní skupiny. Klidně začít z nuly na zelené louce a postupně vidět rostoucí ovoce své práce.

Na počátku všeho bylo Jeho slovo

logos-02-2015-plzen-2.jpgPsal se rok 2009, když jsme s rodinou dostali dárek od jednoho pastora a podnikatele v jedné osobě ve formě týdenní rodinné dovolené all inclusive. Brali jsme to jako velké požehnání. Jenže týden před nástupem jsem v srdci najednou vnímal, že jestli pojedeme na dovolenou, něco důležitého mineme. Člověk může být nejpožehnanější jedině v Boží vůli, a proto jsme se rozhodli na poslední chvíli naši účast odřeknout a raději hledat Boží tvář v modlitbě a týdenním půstu. Některé věci, které mají sílu zásadně změnit běh života člověka, Bůh ukryl jako poklady. Rozumný člověk je ale najde. Na konci půstu mě na modlitbě obklopila Boží přítomnost a vnímal jsem, jak mi Pán říká: „Přestěhujte se do Plzně a založte církev.“ Byl jsem překvapen, protože toho času jsme bydleli v Praze. Okamžitě jsem podal výpověď ze zaměstnání a v co nejkratším termínu jsme se přestěhovali s manželkou a dětmi (tehdy 3 a 5 let) do Plzně.

Konečně v Plzni

Plzeň je město, které máme velice rádi. Ani velké a ani malé, tak akorát. Je čtvrtým největším městem v České republice. V západní části Čech zaujímá výrazné dominantní postavení. Žije zde zhruba 167 000 obyvatel, v čemž vidíme velký potenciál pro budování silného regionálního sboru. Má bohatou historii, většinou spojenou s tradiční církví. Totiž i v době, kdy byly Čechy z 90 % evangelikální, Plzeň vždy stála na straně Vatikánu a Říma. Dodnes čeká na pravé probuzení.

Z nuly k domácí skupině

Po zabydlení jsme začátkem listopadu začali domácí skupinu, na kterou jsme pozvali manžele Feltovi, kteří v té době hledali církev. Mluvili jsme s nimi o vizi, kterou jsme přijali. Byli velice nadšení čerstvým větrem, který začal proudit do jejich života. Na další skupinu pozvali své známé a najednou nás bylo devět. Jedni z nich jsou manželé Pörnerovi s dětmi, kteří dodnes slouží v našem sboru a Jirka Bubenčík, sloužící dnes ve chvále. Po měsíci scházení se na skupinách jsem viděl jako dobré začít pravidelné nedělní bohoslužby.

Z domácí skupiny k misijní skupině

To slovo pravidelné mám dodnes velice rád, protože vztah s Pánem nemá být občasný, ale pravidelný, aby i náš život vykazoval pravidelné požehnání. Pronajali jsme si salónek v jednom místním hotelu, aby se naše činnost stala více veřejnou a otevřenou pro každého na neutrální půdě. První účast v neděli byla kolem 12 lidí. Postupně jsme zaznamenávali nové lidi, kteří začali přicházet na nedělní shromáždění. Někteří byli takzvané ovce bez pastýře a někteří se právě obrátili. Začala práce se zabudováním lidí do díla a s předáním vize pro misijní skupinu. Bylo zapotřebí vybudovat jednotu, protože někteří z těch, co se přidali, přišli z jiného křesťanského prostředí. Dodnes si velice vážím lidí, kteří dokázali odložit stranou svoje názory a pohledy na budování díla a pokořili se a přijali směr, který jsme viděli jako správný. Naši jednotu jsme každý pátek vyjadřovali společnými modlitebními setkáními. Věříme, že modlitební setkání jsou plíce sboru a bez nich sbor nemůže dlouho přežít. Věděli jsme, že bez modlitby, víry v Boží zaslíbení a bez plnosti Ducha svatého toho moc nedosáhneme. Modlitební život, někdy spojen s půstem, se stal pilířem naší práce. Evangelizační aktivity zatím probíhaly na osobní úrovni.

Z misijní skupiny ke sboru

logos-02-2015-plzen-3.jpgV hotelu jsme dlouho nevydrželi, protože tam s poč­tem přibývajících dětí už nebyly vyhovující prostory pro dětskou službu. Díky Radkovi Feltovi jsme sehnali vyhovující prostory pro naše nedělní bohoslužby a dětskou službu v SOU elektrotechnickém. Pamatuji si, jak od samotného počátku Pán odpovídal na naše modlitby. Například jsme potřebovali kytarové kombo. Modlili jsme se, a za týden přišel jeden bratr až z Prahy, který nám řekl, že přišel jen proto, aby nám dal určitou finanční částku na kombo. I přesto, že jsme nebyli finančně silnou misijní skupinou, nikdy jsme neměli nedostatek. Všechny potřeby, které jsme měli, byly naplněné, a ještě zůstávalo. Na shromážděních bylo cítit nadšení a budovaly se dobré vztahy. Postupně se prolomily ledy mezi různými sociálními a rasovými skupinami, což přineslo větší svobodu a pohodu do služby.

Po roce činnosti svobodného sboru jsme začali hledat začlenění do většího díla. Samotné nadšení, které provází začínajíci práci často nestačí na vybudování sboru. Důležitá je stabilita a vytrvalost. Schopnost překonat překážky. Obstát v těžkých situacích, kdy čelíme výzvám. V Božím díle se hraje na vnitřní zralost, a ne na vnější pozlátko rádoby křesťanského života. Tyto kvality nepřicházejí jiným způsobem než skrze vyučování apoštolů, kteří budují věřící k dílu služby a skrz které teče olej pomazání. Protože jen to, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A o to jde. Církev v novém zákoně je budována na základě apoštolů a proroků. Hledal jsem následováníhodného člověka, který není samozvancem, ale ovoce jeho služby dokazuje povolání od Pána. Věděl jsem, že připojení se k nějakému směru nebo hnutí naši misijní skupinu buď posílí, anebo zastaví, proto jsem nechtěl udělat špatné rozhodnutí. Už delší dobu jsem pozoroval službu banskobystrického sboru Milost, kde jsem osobně znal pastora Jaroslava Kříže. Oslovil jsem jej s touhou připojit se. Začali jsme pravidelně jezdit na konference do Banské Bystrice a budovat vztahy napříč celým dílem. V tom čase nás bylo kolem dvaceti zavázaných členů.

V roce 2011 proběhla v Čechách úspěšně registrace Církve víry a naše misijní skupina přijala statut sboru. Počet členů neustále rostl a prvotní nadšení vystřídala zralost. Díky vlivu služby Jaroslava Kříže a dalších našich pastorů, kteří začali jezdit kázat k nám do sboru, lidé efektivněji kázali evangelium, sloužili, měnili svoje životy a hodnoty. Služba se stala lehčí a radostnější a sbor neustále rostl. Bylo období, že se obrátil na každém našem shromáždění jak ve středu, tak v neděli minimálně jeden člověk. Začali jsme vidět více vysvobozených lidí a uzdravení. Křesťanský život byl více soudobý a lépe pochopitelný pro naše okolí.

Služby ve sboru

logos-02-2015-plzen-4.jpgPo celou dobu trvání sboru povzbuzujeme lidi, aby se aktivně zapojili do nějaké služby ve sboru, kde by mohli uplatnit své talenty, schopnosti a obdarování, která jim Bůh dal, a tím posloužit ostatním. Upozorňujeme, že je správné, aby lidé sloužili tam, kde je potřeba, a ne aby si vysnili nějakou svoji „službu“, a nebyli ochotni dělat „nějakou podřadnou“ službu. Žádná služba není před Bohem podřadná, a hlavně ty služby, které nejsou vidět, mají před Bohem největší odplatu. Například služba u dětí, nebo v úklidu. Postupně rostly všechny oblasti služby v církvi. Ve chválách dnes slouží osm lidí plus zvukaři, máme vše potřebné vybavení. V dětské službě je zapojených dvanáct lidí, kteří se pravidelně střídají. Velice dobře funguje diakonská služba pro přípravu bohoslužeb. V zadní části sálu jsme před lety zřídili občerstvení, kde lze pozvat nové lidi na kávu a budovat s nimi vztah. Máme modlitební tým, který se schází v pátek na modlitebním shromáždění. Nedávno si vzal jeden bratr na starost knižní pult, takže lidé si mohou Bible a křesťanské knihy zakoupit přímo ve sboru. Za důležitou považujeme komunikaci a prezentaci církve ve světě, k čemuž nám slouží webové stránky a facebook. V roce 2012 jsme se přestěhovali do trvalého pronájmu, což nám umožnilo využívat pronajatý prostor pro různé aktivity i v týdnu. Po dvou letech jsme prostor rozšířili připojením další místnosti a místnosti pro malé děti. Tímto bych chtěl ocenit obětavou práci všech sourozenců, kteří věnovali mnoho hodin práce a úsilí při rekonstrukci a úklidu našich pronajatých prostor.

Evangelizace

Od založení sboru až do současné doby jsme kladli velký důraz na osobní evangelizaci a na následnou péči o nové lidi. Po připojení se k Banskobystrické Milosti jsme začali zvát i zahraniční služebníky. Akce byli evangelizačního charakteru např. s Ian McCormacem, Markem Zechinem, Carlosem Jimenesem atd. V pořádání podobných akcí jako evangelizačního nástroje chceme dále pokračovat. V létě po nějakou dobu fungoval evangelizační Harwest team, kde obětaví členové sboru sdíleli evangelium s lidmi na ulici.

Růst k dalším misijním skupinám

V Plzni sloužíme již pět let. Za poslední tři roky jsme každý rok otevřeli jednu misijní skupinu, z toho k dnešnímu dni perspektivně fungují dvě – Domažlice a Kladruby.

Zakládání misijních skupin je důležitá součást strategie, kterou máme pro Plzeňský kraj. Čím více aktivních skupin je rozeseto v regionu, tím větší průlom očekáváme ke spasení a celkovému růstu díla. Důležitou součástí růstu je budování centrálního sboru v Plzni, kam z misijních skupin lidé pravidelně každou neděli přicházejí sloužit a posílit celek. Cílem je, aby se ze shromáždění Boží přítomnost přenesla do našich domovů a měst, kde žijeme.

Poděkování a závěr

Minulou neděli jsem seděl na shromáždění a poslouchal poselství ke sbírce, díval se na vše kolem a s velkou vděčností jsem si uvědomil, že toto vše povstalo Boží milostí z ničeho. Na počátku bylo jen Jeho slovo a povolání. Něco jako vánek, a teď vidíme sbor s perspektivou a potenciálem v lidech. Sláva Bohu.

Budování církve je kolektivní záležitost pod vedením pastora a pověřených lidí. Bez věrných lidí, kteří jsou u nás neustále k dispozici pomoci a sloužit, kteří nehledají svoji seberealizaci, ale pracují, kde je potřeba, by náš sbor nemohl fungovat, anebo jen velice omezeně. Vážíme si s manželkou každého, kdo věrně slouží, je spolehlivý a zodpovědný, každého, kdo posvěcuje svůj život, než vstoupí do chval na pódium, každého kdo finančně podporuje Boží dílo, každého, kdo se stará o nové lidi apod.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat i mojí manželce, která za mnou stojí a podporuje mě nezištným způsobem ve službě, i když ji to někdy stálo sebezapření a ubrání na komfortu života. Velice si vážím jejího nesobeckého přístupu.

Závěrem bych chtěl poděkovat seniorpastorovi Jaroslavu Křížovi za jeho péči, čas a vztah, kterého si vážím. Jeho služba a dílo, které Bůh skrze něj na Slovensku a v Čechách vykonal, je pro nás velikým povzbuzením, příkladem a motivací.

 

Robert ŠTĚPÁN
pastor CV-Milost Plzeň



Súvisiace články

Predstavujeme naše zbory - Praha|Logos 10 / 2015 | Redakcia |Predstavujeme
Predstavujeme naše zbory|Logos 3 / 2015 | Redakcia |Zo života cirkvi
Predstavujeme naše zbory - Bratislava|Logos 1 / 2016 | Žofia Suchá|Predstavujeme
Predstavujeme naše zbory - Košice|Logos 9 / 2015 | Mário Ovčar|Predstavujeme
Predstavujeme naše zbory - Ostrava|Logos 6 / 2015 | Veronika Bordovská|Predstavujeme