Hospodin je môj pastier, nebudem mať nedostatku. (Žalm 23,1)

Reinhard Bonnke, Kombajn poslední žně

bonnke-opt-8.jpegStatisíce Afričanů shromážděných na jednom místě naslouchá bílému kazateli z Evropy, který jim zvěstuje spasení skrze Ježíše Krista, vyzývá je k pokání a následování Spasitele. Nesčetné množství lidí přijímá na těchto shromážděních svůj zázrak: chromí odhazují berle a vstávají z invalidních vozíků, slepí získávají nazpět svůj zrak, hluší sluch a démoni vycházejí z lidí, které mnoho let drželi v zajetí. Obrázek, který jako by byl vystřižen ze stránek Nového zákona, je realitou Afriky dnešních dní. Mužem, který pořádá snad největší křesťanská shromáždění na zeměkouli, je německý letniční misionář jménem Reinhard Bonnke. Tvrdí o sobě, že jeho srdce hoří pro Ježíše a pro záchranu lidí. Tento oheň je nakažlivý a zapaluje ostatní lidská srdce po celém světě.

Dětství

Reinhard se narodil v rodině nepříliš známého letničního kazatele Hermanna Bonnkeho. Během války zakusila rodina Bonnkeových skutečnou chudobu, což v něm vytvořilo pocit sounáležitosti s milióny chudých po celém světě, který ho nikdy neopustil. Měl pět sourozenců. Z nich se jenom jeho sestra Felicitas vydala po stejné cestě jako Reinhard, po cestě za Ježíšem. Ostatní byli nevěřící. Bonnkeho bratr Jürgen se obrátil ke Kristu až ve starším věku, když se dostal do těžké životní situace a začal hledat Boha.

Reinhard se obrátil v 9 letech na základě toho, že si uvědomil svou hříšnost a skutečnost, že Ježíš zemřel za jeho hřích. Bylo to tehdy, když ukradl své matce peníze, aby si mohl koupit nějaké sladkosti. Matka na tuto jeho krádež přišla a reagovala slovy: „Reinharde, víš, že krást je špatné? Dělat to znamená, že jsi na cestě do pekla. Proto Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Proto zemřel na kříži, aby nás zachránil z našich hříchů.“ Reinhard prožil, že potřebuje Ježíše k tomu, aby byl zachráněn.

Jednou z nejoblíbenějších Reinhardových dětských her bylo hrát si na kazatele. Se svým kamarádem chodil do lesa, kde ho nemohl nikdo slyšet ani vidět a kázal tam stromům.

Povolání do služby

V deseti letech projevoval Reinhard veliký zájem o misionáře a misijní práci ve světě. V této době se zúčastnil shromáždění, na kterých sloužili nějací misionáři. Když jim naslouchal, jasně uslyšel ve svém srdci hlas, který mu říkal, že jednoho dne bude kázat evangelium v Africe. Reinhard si byl jistý, že šlo o Boží hlas, který mu oznamoval jeho povolání.

O rok později se v životě tohoto mladého Božího služebníka stala další velmi důležitá věc. Zúčastnil se shromáždění finského letničního kazatele reverenda Kukuly, který kázal o křtu v Duchu Svatém. Reinhard tak toužil po této zkušenosti, že začal hovořit novými jazyky ještě dříve než na něj kazatel vložil ruce. Tehdy porozuměl tomu, že moc Ducha Svatého ho uschopní k naplnění jeho povolání a že ve své službě uvidí zázraky.

bonnke1-opt.jpegVe čtrnácti letech se mladý Bonnke zúčastnil modlitebního shromáždění, které vedl jeho otec. Během shromáždění zažil pocit, jako kdyby jeho rukami proudila elektřina. Duch Svatý mu řekl, aby šel na opačný konec místnosti a modlil se za jednu ženu. Reinhardovi se příliš nechtělo, protože se bál svého přísného otce. Zdálo se mu, že moc Ducha Svatého narůstá a elektrický proud procházející jeho tělem sílí. Musel jít bez ohledu na následky. Zeptal se ženy, zda se za ni může modlit. Když souhlasila, položil na ni ruce. Oba dva jakoby dostali zásah elektrickým proudem. Pastora Hermanna Bonnkeho celá událost pobouřila a rozkřikl se na syna: „Reinharde, co to tam děláš?“ Když se zeptal ženy, začala volat: „Teď jsem byla uzdravena!“ tehdy a tam začala uzdravovací služba Reinharda Bonnkeho.

Začátky

V sedmnácti letech byl Reinhard součástí probuzenecké obnovy, probíhající mezi mládeží v jeho církvi. Tehdy zažil vidění mapy Afriky a konkrétního místa: Johannesburgu. Byla to však otázka vzdálené budoucnosti. Reinharda čekaly dva roky přípravy na biblické škole ve Walesu. Musel se též osvědčit jako kazatel v rodném Německu.

bonnke2-opt.jpegV roce 1967, ve svých 27 letech, byl se svou manželkou připraven na odjezd do Afriky. Začala se naplňovat jeho vize. První rok v Africe byl v jeho službě jedním z nejtěžších. Podle jeho vlastních slov byl plný frustrace a zklamání. Bylo to v důsledku toho, že na něho tlačili, aby se podřizoval pravidlům apartheidu, a jednal povýšeně s černošským obyvatelstvem: nesměl jim podávat ruce ani je oslovovat bratři a sestry. Toto Reinhard rezolutně odmítal. Vyústilo to v konflikty s jeho nadřízenými. Po skončení tohoto zkušebního roku začal dělat to, k čemu ho Bůh vedl. Začal konat evangelizační shromáždění. Nejprve v Oranžsku a Lesothu a potom i v jiných afrických státech a oblastech.

V Lesothu Bonnke zažil průlomovou zkušenost. Na kampaň pozval jednoho velice známého evangelistu se službou uzdravení. Bonnke od něj očekával průlom v oblasti uzdravení a vysvobození, který měl zlomit moc čarování a okultismu v daném regionu. Evangelista však nečekaně odjel a nechal Reinharda napospas davům lidí, čekajících na modlitby za uzdravení a vysvobození. Bonnke tehdy křičel k Bohu: „Bože, já nejsem žádný známý kazatel, jsem misionář, jeden z tvých malých služebníků, ale Pane, dneska budu kázat a věřím, že ty budeš činit zázraky. Ve tvém jménu přestávám cvrnkat kuličky a začínám přenášet hory.“ Začal kázat a přišlo obrovské pomazání Ducha Svatého, s množstvím zázraků. Díky této zkušenosti byla posílena Bonnkeho vize a on se začal modlit za milion spasených duší.

bonnke-1-opt-1.jpeg

Velké evangelizační kampaně

Začalo Boží dílo, které nemá v křesťanském světě obdoby a graduje až do dnešních dní. Bonnke pořádá evangelizační tažení v mnohých afrických státech. Než přijede do nějakého města, snaží se podchytit pastory místních probuzeneckých sborů, a s jejich pomocí organizuje obrovská evangelizační shromáždění pod širým nebem. Návštěvnost těchto kampaní je obrovská a stále roste. V poslední době přicházejí zprávy, že některých shromáždění se zúčastnilo více než milion lidí. Bonnkeho vliv zasahuje všechny vrstvy africké společnosti. Krista jako svého spasitele přijalo mnoho předních politiků afrických zemí, někteří afričtí prezidenti se považují za Bonnkeho osobní přátele a nechybějí na evangelizacích, které se konají v jejich oblastech.

Bonnke klade veliký důraz na modlitební podporu a duchovní boj. Mnoho svých spolupracovníků zapojuje do modlitební podpory své služby spojené s půstem. Nejde totiž jen o to, aby Afričanům přinesl křesťanské poselství, ale též o to, aby byly zlomeny duchovní síly, které drží v zajetí jejich životy.

Při své práci využívá Reinhard Bonnke doslova všechny prostředky, aby naplnil Afriku evangeliem. Jeho misijní organizace vlastní nákladnou zvukovou aparaturu, která je schopna ozvučit obrovské prostranství a svým výkonem nemá ve světě obdoby. Na začátku své služby svým spolupracovníkům koupil jízdní kola, na kterých jezdili po okolí a rozšiřovali evangelizační literaturu. Předtím než začal konat evangelizace pod širým nebem, pořádal je ve velikém žlutém stanu s kapacitou cca 10 000 míst, který byl po určité době nedostačující, a tak musel být v roce 1984 nahrazen největším evangelizačním stanem na světě, určeným pro 34 000 lidí. Jednou z hlavních náplní činnosti Bonnkeho misijní organizace Kristus pro všechny národy (Christ For All Nations - CFAN) je vydávání a distribuce křesťanské literatury. V letech 1991-1997 vydala CFAN celkem 22 milionů knih a brožur ve více než 750 různých vydáních. Tyto knihy se překládají asi do 100 jazyků. Mnohé Bonnkeho knihy jsou známé i u nás a jsou požehnáním pro církev.

bonnke3-opt.jpegPro Bonnkeho není důležitý jenom efekt velkých masových evangelizací, ale chce, aby jeho služba přinášela trvalé ovoce. Proto organizuje semináře, školení a konference pro pastory a křesťanské služebníky. Na těchto Konferencích Ohně (Fire Conference) se setkávají desetitisíce pastorů a kazatelů, kteří potom nesou Bonnkeho poselství do odlehlých oblastí svých zemí. Přijímají zde také pomazání a zmocnění k evangelizaci. Po každé z Bonnkeho návštěv, sbory v dané oblasti zažívají oživení, probuzení a dynamický nárůst počtu nově obrácených členů.

Podle Bonnkeho statistik v letech 1995 - 2000 přijalo během jeho kampaní Krista 10 milionů lidí a mezi lety 2001 a 2005 dalších 38 milionů. V současnosti je vizí organizace CFAN 100 milionů lidí obracených během deseti let.

Zázraky

Reihnard Bonnke na svých shromážděních káže plné evangelium. Nejde jen o poselství, ale též o modlitby za uzdravení, osvobozování od démonů - jednoduše o viditelnou manifestaci Boží moci, o znamení, která mají podle 16. kapitoly Markova evangelia provázet ty, kteří uvěří v Krista. Svědectví o zázracích spojených s Bonnkeho službou je bezpočet. Snad největším zázrakem je vzkříšení pastora Daniela Ekechukwu z mrtvých. Tento pastor se stal obětí autonehody, zemřel a jeho mrtvola napuštěná konzervačními látkami (v afrických márnicích nemají chladící boxy a mrtvoly proto balzamují) byla umístěna do márnice. Po několika dnech si ji vyzdvihla jeho manželka, která věřila, že Bůh jí může jejího muže vrátit.

Pro Bonnkeho není důležitý jenom efekt velkých masových evangelizací, ale chce, aby jeho služba přinášela trvalé ovoce

Spolu s rakví se vydala do místního sboru ve městě Onitsha, kde měl kázat Reihard Bonnke. S velkým úsilím se jí podařilo dostat rakev s mrtvým manželem dovnitř sborové budovy, kde během Bonnkeho kázání došlo ke spontánnímu zmrtvýchvstání Davida Ekechukwu. Jeho smrt byla lékařsky zdokumentována a trvala několik dní. Z vědeckého pohledu se jedná a naprostý zázrak. Velmi zajímavé je též svědectví pastora Ekechukwu o tom, co se s ním dělo tehdy, když se nacházel ve stavu smrti. Tvrdí, že navštívil nebe i peklo. V pekle viděl mnohé křesťany, kteří ve svém životě tolerovali hřích. Dokonce prý tam byl i pastor, který se obohacoval ze sborových peněz. Zde mu bylo řečeno, že kdyby nebyl vzkříšen, i on sám by se ocitl v pekle, protože odmítl po vzájemné hádce odpustit své manželce. Pastor Ekechukwu dnes objíždí svět se svědectvím o svém vzkříšení a s poselstvím o realitě nebe a pekla.

Naléhavost posledních časů

Podle Bonnkeho slov jsou v současnosti v Africe pro evangelium mimořádně otevřené dveře. Tento stav však nemusí trvat věčně, a proto chce využít každou příležitost ke kázání evangelia. Lidé musí být spaseni. Ježíš neposílal hříšníky do pekla, ale volal je ku pokání, k záchraně. Času je málo, a proto je potřeba vzít vážně toto Kristovo volání a zapojit se do poslední žně nejen v Africe, ale též v západním „křesťanském“ světě. Vezměme za své Bonnkeho krédo, že je potřeba „vyprázdnit peklo a zalidnit nebe“.



Súvisiace články

Fenomén Reinhard Bonnke|Logos 2 / 2010 | Daniel Šobr |Aktuálne
Křesťanská konference Banská Bystrica|Logos 5 / 2014 | Lenka Pelíšková|Zo života cirkvi
Pomazaný musí byť ustanovený|Logos 6 / 2011 | Redakcia |Osobnosť
Tři nevidomé děti prohlédly|Logos 12 / 2008 | Redakcia |Skutočný príbeh
Rok evangelisty|Logos 1 / 2009 | Daniel Šobr |Zo sveta