Hospodin je môj pastier, nebudem mať nedostatku. (Žalm 23,1)

Víra na Olympiádě

Kendrick Farris: Vzpírání

logos-leto2012-kendrickfarris-1.jpgKdyž Kendrickovi Farrisovi bylo 14 let, měl ambice stát se olympijským vzpěračem. Neměl tušení, jak těžké se bude kvalifikovat a myslel si, že atleti jednoduše sestaví tým, který reprezentuje váhovou kategorii, ale realita byla jiná. Namísto soutěže v Aténách v roce 2004 Farris uklízel stoly v restauraci a zároveň chodil na vysokou školu na denní studium. Když byl jednoho dne v práci, viděl v televizi olympijskou soutěž ve vzpírání. Jeden z jeho spolupracovníků ukázal na obrazovku a zeptal se Farrise: „Není tohle to, co děláš?“ Bylo to, jako by mi Bůh ukazoval, kde mám být, a nebyla to restaurace a mytí stolů,“ říká rodák z Louisiany. Tak jsem odpověděl: „Jo, to je to, co dělám. Budu v příštím olympijském týmu.“ V tu chvíli jsem věděl, že mám být olympionikem.

Farris tvrdě pracoval a kvalifikoval se pro Olympijské hry v roce 2008, kde se umístil na osmém místě ve váhové kategorii do 85 kg. O dva roky později vyhrál zlato v roce 2010 na Celoamerických hrách. To bylo v době, kdy Farris začal brát víru vážně a pomohla mu vést ho na jeho cestě. „V roce 2008 jsem si žil životní styl po svém, ale koncem roku jsem znovu odevzdal svůj život Kristu a od té doby jsem toho nelitoval,“ říká. „Skutečně jsem se pokořil navzdory své minulosti a dozvěděl se o síle, kterou jako křesťané máme. Ježíš řekl, že budeme dělat větší věci a já věřím, že je to tak.“

Dawn Harperová: Lehká atletika (překážky)

logos-leto2012-dawnharper.jpgKdyž Dawn Harperová svým vítězstvím na Olympiádě v Pekingu 2008 šokovala svět tím, že získala zlatou medaili (favoritka Lolo Jones shodila překážku a otevřela Harperové dveře pro vítězství), uvědomila si, že jí nikdo nedával šanci na vítězství.

Vyrůstala v drsném východním Saint Louis a o překonávání překážek ví své, ale její přírodou daná rychlost a schopnost skákat ji vedla na pověstnou rychlou dráhu. Jde tak ve šlépějích jiné hrdinky, která pochází ze stejného města, Jackie Joyner-Kerseeové.

Kritický moment v kariéře mladé atletky byl počátkem jejího vztahu s Bohem. Když si ve 2. ročníku střední školy poranila koleno, doktor jí řekl, že je nepravděpodobné, že bude běhat tak rychle jako dřív, i když se zcela uzdraví. S Boží pomocí nejen dosáhla původní rychlosti, ale významně zasáhla do nedávné historie rychlé dráhy.

„Z celého světa si Bůh ze všech těch dětí, které řekly:
Já chci jet na Olympiádu, vybral malou holku z východního Saint Louis,“ říká Harperová. „On věděl, že si s tím vším poradím – operace kolena a všechny ty věci, které provázejí olympijského šampióna. Vybral si holku, o které nikdo nepředpokládal, že by mohla vyhrát. On si vybral mě. Důvěřoval mi.“

Tobin Heathová: Fotbal

logos-leto2012-tobinheath.jpgKdyž americký ženský tým fotbalu před čtyřmi roky vyhrál zlato v Pekingu, tak nejmladší členka týmu Tobin Heath byla překvapená, jak ji zasáhlo, když viděla vlajku své země stoupat a slyšela hrát národní hymnu. Její obvykle něžná povaha byla zasažena vlnou neočekávaných emocí. Nyní je starší, zkušenější a duchovně vyzrálejší. Heathová si teď dělá starosti, aby pomohla Američanům obhájit tento titul. Ale je tu vyšší cíl, který ji k tomu vede.

„Nejde o světový výsledek, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme,“ vysvětluje. „Jde o to, aby se dozvěděli o Ježíši – nenucene, ale způsobem, který lidem řekne, jak On proměnil můj život a jak mi dal smysl života, lásku a uspokojení.“

 

 

 

 

 

 

 

Brittany Viola: Skoky do vody

logos-leto2012-brittanyviola.jpgBrittany Viola byla 8letá gymnastka, když jí okouzlil americký ženský gymnastický tým, známý jako „Velkolepá sedmička“, během letních her 1996 v Atlantě. Netušila, že její vlastní výkon v tomto sportu by ji v konečném důsledku mohl dovést až na olympiádu ve skocích do vody. „V jistém smyslu si mě skákání do vody našlo,“ vzpomíná Viola.

„V osmé třídě jsem si užívala volný den v bazénu a rozhodla jsem se, že si budu hrát na skokanských prknech. Zkusila jsem udělat několik svých gymnastických starých triků s nohama ve vodě, upoutala jsem pozornost trenéra plavání ze střední školy. Nevěděla jsem, že skoky do vody jsou sport. Mluvila jsem o tom se svými rodiči a o pár dní později jsem šla na trénink.“ Viola těsně minula kvalifikaci pro olympijský tým v roce 2004 a bojovala o další pokus před čtyřmi lety, ale od té doby se stala uznávanou posilou ve skocích do vody za USA. Vyhrála svůj první národní šampionát v roce 2011. Jako dcera bývalého nadhazovače za Minnesota Twins Franka Violy z Orlanda na Floridě se naučila hodně o sportovní dokonalosti.

Ale byl to vážný boj s bulimií před šesti lety, který prohloubil její vztah s Bohem. „Když jsem bojovala se svou poruchou příjmu potravy, vždy mi připomínali, že Bůh mě stále miluje, i když jsem sama sebe neměla ráda,“ poznamenává Viola. „Jeho odpuštění mi pomohlo odpustit sama sobě. Jeho pravda mi umožnila nahradit mnoho lží v mé hlavě. Viděl mě jako bohabojnou a nádherně stvořenou – Jeho dokonalé stvoření, které bylo vyvoleno, svaté a nesmírně milované.“

Kevin Durant: Košíková

logis-leto2012-kevindurant-1.jpgNa běžného profesionálního atleta číhají mnohá pokušení, ale žádné není tak záludné a ničivé jako pýcha. Kevin Durant ví, že to tak je. Jeden z pěti nejlepších hráčů NBA z Oklahoma City Thunder říká, že zůstat pokorný v prostředí profesionálních sportovců, kde se dbá na ego, je každodenní boj.

V Londýně si Durant zahraje na Olympiádě poprvé. Do mezinárodních soutěží se poprvé zapojil na světovém šampionátu v roce 2010, kde vedl mužstvo USA se skórem 22,8 bodů za hru, týmovým rekordem 205 bodů celkově a rekordem 38 bodů jednotlivce.

Stále se snaží mít na mysli Ježíšova slova: „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen (Matouš 23,12).“ „Vždycky se štípnu a řeknu si, že tohle se kdykoliv může změnit. Když mi lidé říkají, že jsem skvělý, připomenu si, že vždycky můžu být lepší. Vždy pracuji na tom, co mám zrovna dělat. Musím být Bohu vděčný za dary, které mi dává. Můj dar Jemu je být stále pokorný a vždycky se snažit pracovat tak tvrdě, jak jen dokážu.“

Brady Ellison: Lukostřelba

logos-leto2012-bradyellison.jpgBrady Ellison přijal Ježíše do srdce jako dítě, ale tento muž původem z Arizony začal brát víru vážně, teprve když ho Bůh zachránil před smrtí při hrozné autonehodě. Nyní se tento horlivý lukostřelec, který se účastní Olympiády, modlí, aby si jej a další atlety – křesťany Bůh použil jako „nádoby pro svou slávu“. Ellison je právě jedním z nejúspěšnějších amerických lukostřelců. Vyhrál zlato na třech Celoamerických hrách (včetně týmových a individuálních vyznamenání minulý rok) a tři zlaté medaile na mistrovství světa v halové lukostřelbě (včetně nejvyšších známek v ročníkové soutěži jednotlivců). Ellison byl také oceněn jako „jednička“ na konci sezóny let 2010 a 2011.

Říká, že se po celou svou kariéru řídí veršem z Filipským 4,13: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“ „Jakmile jsem dal vyhrávání do Božích rukou, přestal jsem si s tím dělat starosti. Od té doby jezdím na tyto turnaje a střílím beze strachu. Dělám to nejlepší, co dokážu a zbytek nechávám na Bohu.“

 

Preklad: Jana Huterová, Milada Jiráková
Zdroj: Charisma


Súvisiace články

Zaostrené na vedu|Logos 3 / 2009 | Drahoslav Vajda |Veda a viera
Protireformácia na Slovensku|Logos 9 / 2007 | Soňa Žabková|Z histórie
Konference na Moravě|Logos 5 / 2014 | Lenka Škardová|Zo života cirkvi
Reformácia na Spiši I.|Logos 4 / 2009 | Peter Minárik |Z histórie
Víra, naděje a láska|Logos 2 / 2013 | Daniel Šobr |Téma