Na cestě

Název knihy Žij dřív, než zemřeš od Daniela Kolendy mě vrátil už bezmála půl století zpět do doby bezstarostné a už jenom v občas se vynořujících záblescích. Vzpomněl jsem si na dny, kdy mě můj otec brával do přírody. Byl aktivní v mysliveckém spolku a každý volný čas trávil v lese nebo jinde v honitbě.

Obzvlášť výjimečná situace nastala, když v zimě napadl čerstvý sníh, tzv. obnova. Večer nebo v noci padající sníh znamenalo: „Ráno jdeme.“ Ráno znamenalo velmi ráno, za tmy. Vím, vzpomínám si, že to nebyl problém! Oblečeni v teplém oděvu jsme pak vyráželi. Princip našeho chození byl, že otec šel vpředu a já za ním. Otec prošlapával cestu a já jsem kráčel v jeho stopách. Jestli jste takovou situaci zažili, tak víte, že postava před Vámi, prošlapávající cestu, Vám usnadňuje jít dál. Někdo velký je před Tebou, zná cestu, bezpečně určuje směr. Jít v jeho stopě je velmi pohodlné. Jdeš a kladeš svoji šlápotu do jeho. Nemám potřebu vyvolávat patos a slzet nad dobou dávno minulou, obzvlášť když se silueta předemnou už vytratila.

Dnes jdu vpředu já, cestu znám. Boží slovo říká: „Já jsem cesta, pravda a život“ a beze mě domů netrefíš. (Jan 14,6)

Svým časem jsem zjistil, že život je vlastně „cesta“, že domlouvání vyučující, obrazy a situace, vztahy, lidé, vlastní synové, synové a dcery jako vlastní, bratři a sestry, přátelé i nepřátelé, to všecko je život. Směr je daný a „obnova“ je prošláplá, stačí udržet tempo a nenechat zapadnout stopu.

Zdroj: milost.cz, 10.7.2016