Cesta do Izraele, květen 2015 aneb SION, SION, SION…

„Cizina bystří rozum.“
Tuto krátkou, ale výstižnou myšlenku vyslovil poutník do svaté země Izrael už v roce 1910, v době, kdy ještě nebyl založen novodobý stát Izrael, neproběhly dvě celosvětové války, holokaust nebo šestidenní válka.

Rovněž se do ciziny za poznáním nelétalo letadly, s domovem se nadalo spojit mobilním telefonem nebo přes internet. Nebyl „Google“, „Yahoo“ nebo „facebook“. Vysoce moderním způsobem přepravy po světě byla na moři lodní doprava a na souši přeprava vlakem. Zdrojem informací byly knihy a osobní zkušenosti lidí, lepší představu o sdílených věcech a místech přinášel výdobytek tehdejší moderní doby – fotoaparát a černobílá fotografie. Dnes jsme o 105 let dál, do Izraele cesta netrvá ze středu Evropy týden za použití vlaku a lodě, ale 3 hodiny letadlem. Všechno se změnilo. To, co zůstalo nezměněné je svatost země Izrael, Bůh, Bible, hora Mórija a myšlenka, že cizina bystří rozum.

Když člověk vycestuje do ciziny, a zvlášť do země Izrael, tak něco dobrého, pozitivního se stane v jeho životě. Stane se to, aniž by dotyčný věděl jak. Je to jako vyučování z Božího slova o zasetém semenu, které hospodář zasel, pak uléhá a vstává, a to semeno roste a on ani neví jak. Kromě poznání země Izrael, poznání nových lidí a kultur, silných zážitků a získaní nových přátel má návštěva Izraele pro toho, kdo věří a miluje Boha, ještě jeden vyšší cíl a záměr – poznat a přiblížit se více k Bohu. Zahořet novým ohněm, stát se silnějším a radostnějším, nabýt novou jistotu a uvést do srdce větší pokoj. Navštívit Izrael znamená tento cíl naplnit a Izrael nikdy nezklame. Chodit dnes v Izraeli po biblických místech s Biblí v ruce je jedna velká, pravá bohoslužba.

My jsme vycestovali 18. května 2015 z letiště ve Vídni. Letěli jsme pohodlně a rychle. Ti, kteří letěli letadlem vůbec poprvé, nestihli pořádně zpracovat tento pro ně nevšední zážitek a už jim srdce znovu bušilo při pohledu na rozsvícený Tel Aviv. První pohled na zem Izrael, první fotografie svaté země, první fyzický dotek se svatou zemí. Rád doprovázím a rád pozoruji lidi, kteří navštěvují Izrael poprvé. Velmi rád je poprvé zavedu ke Zdi Nářků a pozoruji a sdílím jejich dojetí a silné emoce. Kromě těchto silných momentů, mně, který jsem byl v Izraeli mnohokrát, provází vždy ještě jeden silný žehnající pocit, jakoby domácího hostitele svých bratrů, sester a přátel v Kristu. Jako bych byl doma, a na týden přivítal své blízké z Europy, i když je fakt, že jsem přijel s nimi. Mezi mé největší radosti života patří, když někdo ze skupiny řekne: „Příště s tebou pojedu znova.“ Tehdy si vždy pomyslím, jakoby mi řekl sám Pán Ježíš:„Slyšíš! Příště pojedeš znova.“ I tuto radost mi dala země Izrael, protože jet do Izraele, není nikdy pro nikoho samozřejmostí, je to jedna velká milost.

Mezitím jsme už přistáli, vyzvedli si zavazadla a spolu s naší průvodkyní jsme cestovali asi hodinu směrem na sever do přímořského města Netanya. Toto město na pobřeží Středozemního moře je Izraelci velmi oblíbené pro své přímořské klima, nádhernou pláž a příjemnou pokojnou atmosféru ve městě. Toto město se stalo pro naše zájezdy už tradiční první „aklimatizační“ zastávkou na jeden den a dvě noci. Zde se vždy po příletu regenerujeme po „dlouhém“ letu a nabíráme síly pro náročný poznávací program. Ne nadarmo se Netanyi říká i „Izraelská riviéra“. V květnu je tady moře už teplé a v září stále ještě teplé. Vykoupáni a odpočatí jsme jeli vstříc Chermónu a Galileji. Tentokrát jsme postupovali po pobřeží dále na sever, kde jsme navštívili dvě další, ale už starobylá přístavní města – Cezareu přímořskou a Akko. V Cezareji jsme poprvé otevřeli Bibli, a připomněli jsme si všechna důležitá místa spojená s tímto městem. Cezarea byla domovem evangelisty Filipa, zde přijal Kornelius apoštola Petra ve svém domě. V Herodově paláci byl vězněn a vyslýchán apoštol Pavel, zde se setkal s pravnukem Heroda Velikého, Herodem Agripou, který se téměř stal křesťanem. Z tohoto místa odešel apoštol Pavel na svou poslední cestu do Říma. A když zde přijal první skutečný pohan, setník Kornelius, Ježíše Krista, je pro nás křesťany z pohanů dobré navštívit toto místo jako první.

Dále na severu jsme prošli nádhernou křižáckou pevností ve starobylém přístavním městě Akko, které bylo dobyto jako poslední z křižáckých pevností na území Izraele, když křižáci bojovali s muslimy ve svaté zemi. V Akku jsme opustili pobřeží a vydali se na severovýchod na nejvyšší místo v zemi Izrael na horu Chermón. Toto místo jsme nyní navštívili poprvé a byl to silný zážitek vidět Izrael z takové výšky, kdy i Horní Galilea byla pod námi. Viděli jsme místo, kde Izraelci v zimních měsících lyžují a kde možná Ježíš vzal Petra a Jána na vysokou horu, aby se jim ukázal v nebeské slávě. Byli jsme na místě, kde se tvoří rosa Chermóna, která stéká na hory siónské. To už se blížil večer a konec prvního poznávacího dne v srdci Galileje u galilejského moře.

Další den je v našem programu vždy velmi zvláštní. I když jsme jej téměř celý strávili v srdci Galileje a Ježíšovy služby, večer jsme se ocitli v srdci Judey a celého Izraele - v Jeruzalémě. Právě tento den, hned po východu slunce, jsme četli a poslouchali slavné kázaní na hoře, které je známé jako kázání „O Blahoslavenstvích“. Stáli jsme na hoře Arbel, boží hoře, vysoké hoře. Pod námi jsme viděli galilejské jezero, Kafarnaum, Korazím, Betsaidu i Magdalu. Naproti jezeru jsme spatřili Golanské výšiny, krajinu Dekapolisu a snad i sráz, kterým utíkali vepři naplnění démony, které vyhnal Ježíš z Gadaréna bydlícího v hrobech. V Kafarnaum jsme četli zřejmě nejkontroverznější Ježíšovo kázaní „O chlebu z nebe“, tradičně se zde fotila celá skupina v synagoze, kde Ježíš vyhnal prvního démona. Na Galilejské jezero jsme se podívali i Petrovým pohledem z Betsaidy, kde se narodil on i další učedníci Ondřej a Filip. Odpoledne jsme v horkém dni pomalu opustili Galileu, abychom se přes další ultra biblická místa dostali do centra našich tužeb, do Jeruzaléma. Podél cesty vedle Jordánu směrem k Jerichu a judské poušti jsme nemohli vynechat Gedeonův pramen na úpatí hor Gilboa, kde padl král Saul a Jonatán. Pomalu nás už zahalovala tma dalšího večera, vpravo jsme minuli starobylé město Jericho, vlevo pak Betanii, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Mrtvé moře jsme měli téměř nadosah, ale otočili jsme se do Judské pouště, abychom vyjeli do Jeruzaléma na Sion. Několikrát během cesty jsem upozorňoval, že z Galiley do Judey se vše mění, charakterem krajiny i duchovně. Opustili jsme jeden svět, abychom vešli do druhého. Je jen jediné město na zemi, které je také v nebi - Jeruzalém. Je to jediné duální město – vařící se kotel. Tento fakt nám může pomoci pochopit vyučování Ježíše o modlitbě, kdy učí, abychom se modlili, aby se děla Boží vůle jak je v nebi, tak i tady na zemi.

Je večer, první z pěti večerů, které strávíme v Jeruzalémě. Cestou na hotel jsme se snažili alespoň nakrátko zahlédnout večerní panorama starého města, což se nám na pár vteřin i povedlo. Hned jsme zapomněli na únavu dnešního dne, na hlad a spěšně jsme zorganizovali první návštěvu Zdi nářků. Ve 20:30 jsme z recepce hotelu společně vyšli ke Zdi nářků. Šli jsme všichni, celá naše skupina. Já pozoruji ty, kteří jdou poprvé. Se silným nábojem vzrušení, očekávaní a radostí jsme se přibližovali moderní tramvají ke starému městu. Napětí stoupalo, právě jsme uviděli hradby starého města i Jaffskou bránu. Právě touto bránou, kterou přišli mágové z východu hledat právě narozeného židovského krále, jsme vstoupili i my do starého města. Po pravé straně jsme minuli Herodesův palác a asi po 150 metrech jsme už byli na arabském bazaru. Jeden den v Jeruzalémě právě končí a další začíná. Ještě dvakrát doprava a doleva a jsme na místě. Někteří z naší skupiny uviděli „Kotel“, jak se v hebrejštině říká Zdi nářků, už před vstupní kontrolou batohů a kontrolním rámem. Já pozoruji jejich obličeje. Večer je Kotel vždy jasně osvětlen a tiše svítí na ty, kteří se před ním modlí. Stáli jsme na schodech naproti Zdi hned za kontrolou. Oči všech hleděly upřeně na Zeď. Slzy nám některým pomáhají přenést světlo a zář z plochy před Zdí do našich očí a srdcí. Pomalu jsme sešli po schodech, zastavili jsme se všichni spolu u stožáru s vlajkou na místě, kde se sejdeme za hodinu po prvních modlitbách u Zdi. Ženy odešly do své části a muži též do své. Po rychlém a hlučném příchodu ke Zdi nářků, jsme zakončili tento den po hodině modliteb tichým odchodem od Zdi do našich pokojů na hotelu.

Nový den a nový program. Je sobota, ne běžná, ale sobota v Jeruzalémě, tato sobota není ani v Jeruzalémě běžná, protože zítra začíná další sobota – biblický svátek Letnice. Pro cizince je šabat tak, jak probíhá v Jeruzalémě, velmi zvláštní. Nejezdí doprava, nejsou otevřené obchody, nepracuje se. Veškerý běžný život a aktivity končí. Od pátku večera do soumraku sobotního večera. V čase našeho zájezdu kvůli svátku Letnic až do nedělního večera, tedy plné dva dni. Velký Šabat. Šabat v Izraeli Evropan zvyklý na jiný životní styl určitě pocítí, natož zdvojený, tedy Velký šabat. Když jsem v neděli večer slavnostně oznámil „Šabat skončil“, tak se ozvalo z davu „konečně“. V Izraeli znamená nedělat nic skutečně nedělat nic, tedy ani se nenamáhat odpočinkem. Je zavřený fitness, nepořádá se 5 km túra, neleze se do hor, nejezdí se na bruslích, nejezdí se vůbec autem, ani na kole a ortodoxní židé nepoužívají počítač, internet, mobil a někteří dokonce ani nepíšou tužkou nebo nezapnou světlo. ŠABAT ŠALOM.

Naše skupina proto v tyto dny už tradičně navštěvuje další zajímavá místa v okolí Jeruzaléma a nebylo tomu jinak ani v tomto zájezdě. Mrtvé moře, kde je blízko kraj Sodomy a Gomory, Kumrán, Masada, Národní park En Gedi, kde je jeskyně, v které se skrýval David před Saulem. Judská poušť, kde se Ježíš 40 dní postil a byl pokoušen od Satana. Herodion – pevnost, kterou vystavil král Herodes a kde byl pohřben v kraji betlémském, cesta patriarchů Abrahama, Izáka a Jákoba z Beer-Šeby do Sichemu, kde jsou Josefovy kosti. V neposledním řadě pak i Šílo, velevýznamné místo nejen v historii Izraele, ale i v současnosti. Tam jsme zkoumali biblické příběhy národa izraelského před tím, než se stal hlavním sídlem Izraele Jeruzalém. Od vstupu Izraele do Kanánu pod vedením Jozua až po krále Davida bylo „Šílo“ hlavním městem Izraele. Tam jsme viděli možný hrob kněze Elího a místo, kde stál stánek set­kávaní, hebrejsky „Miškan“, který putoval s Izraelem až do Šíla, v němž stála schrána úmluvy.

Zbývají poslední dva dni. I když je celá skupina hodně unavená a viděli a zažili jsme toho mnoho, čekali na nás ty nejvýznamnější místa v Jeruzalémě. Chrámová hora, kde stál Šalamounův a Herodesův chrám. Olivová hora, Getsemanská zahrada, Zahradní hrob, kde byl pohřben Ježíš, Lazarův hrob, Davidovo město, kde žil a kraloval král David. Pramen Gíchon, který obmýval ráj. Rybník Siloah, kde se stal zázrak uzdravení slepého, Chizkijášův tunel, tunel u Zdi nářku, který prochází Jeruzalémem z dob před 2000 lety, Chrámový institut, kde ortodoxní židé připravují veškeré vybavení pro třetí chrám, Davidson centrum – muzeum s vykopávkami kolem chrámové hory, kde jsou autentické ulice, schody a brány z doby Ježíše, Izraelské národní muzeum, kde je maketa města Jeruzaléma z doby Ježíše Krista a muzeum Svitků, těch, které se našly v Kumránu, Arabský bazar. Toto vše a ještě další místa jakkoli to zní neuvěřitelně, jsme navštívili a viděli v období dvou dní.

Dá se říci, že jsme poznali Jeruzalém pořádně. Pořádně z pohledu nejen toho, kdo tam byl poprvé, ale i z pohledu toho, kdo tam byl po několikáté. Nezbývá čas a prostor zmiňovat se o každém místě podrobně a o tom všem, co jsme tam zažili my všichni společně anebo osobně. Nezbývá čas ohlédnout se za celosvětovou letničně – charismatickou konferencí EMPOWERED 21, kterou jsme navštívili v Jeruzalémě, nebo se rozšiřovat o situaci a o tom, co se aktuálně děje na chrámové hoře. Všechno toto, videa a další foto můžete shlédnout na webové stránce naší internetové televize www.milost.tv nebo na facebookových profilech těch, který zájezd absolvovali. A co řekneme na závěr? V Žalmu 84,6 se říká: „Blahoslavený, tedy šťastný je člověk, jehož síla je v tobě, který je odhodlán putovat.“ V originálu hebrejského textu je napsáno, „ …u koho jsou cesty do Jeruzaléma v jeho v srdci.“ Přeji každému čtenáři, aby se cesty do Jeruzaléma dostali do jeho srdce. A rozloučím se na závěr známým žalmem.

 Šalom Jerušalaim, a sejdeme se v září, v Jeruzalémě!