Ale ovocie Ducha je: láska, radosť, pokoj, zhovievavosť, nežnosť, dobrotivosť, vernosť, krotkosť, zdržanlivosť. Proti takýmto nie je zákon. (Galaťanom 5,22-23)

Poselství Velikonoc

seder-opt.jpeg

Před bez mála dvěma tisíci lety byl na židovské Velikonoce, svátek Pesach, ukřižován Ježíš z Nazareta, vtělený Syn Boží a Zachránce světa. Jeho oběť za hříchy lidí byla předpovězena proroky a mnohé události ve Staré smlouvě byly předobrazem toho, co se skrze Mesiášovo utrpení stane. Pro stovky miliónů křesťanů na celém světě jsou Velikonoce připomenutím oběti Ježíše Krista. Během staletí existence církve se křesťanské Velikonoce oddělily od židovských. Ty židovské se slaví každý rok ve stejný den (resp. 10 dní od 15. do 22. nisanu, podle hebrejského kalendáře) a ty křesťanské se slaví podle termínu prvního jarního úplňku. Letos se židovské i křesťanské oslavy překrývají. Využijeme to na to, abychom se v tomto článku zaměřili na společný odkaz křesťanských a židovských Velikonoc, který je aktuální i dnes. Je jím vykoupení.

Izraelský národ byl dlouhá staletí, od časů Jozefových, hostem v egyptské zemi. Jeho postavení se století za stoletím zhoršovalo. Faraon, který vládl v Mojžíšově době, uvalil na Židy břemeno těžké otrocké práce a na jejich žádosti o ulehčení pracovních podmínek reagoval jejich zpřísněním. Lid trpěl nejenom fyzicky, ale též duchovně. Egypťané neuctívali Hospodina, Stvořitele nebes a země a jediného pravého Boha, ale klaněli se bohům se zvířecími hlavami a celé jejich duchovno nebylo orientováno na přítomný život, ale na život v říši mrtvých. Hrobky faraónů byly velkolepější než jejich paláce. Na Mojžíšův požadavek vznesený vůči faraonovi, aby propustil lid sloužit Hospodinu, přišla zamítavá odpověď. Tvrdý postoj faraonova srdce přivolal Boží soud v podobě deseti egyptských ran.

Rány dopadaly na životní prostředí, na životy zvířat, lidské zdraví a na závěr také na lidské životy. Na poslední ránu, pobití egyptských prvorozených, Bůh svůj lid speciálně připravil. Měli zabít beránka a jeho krví potřít zárubně dveří svých obydlí. Když potom během oné Velké noci jedli beránka, Egyptem procházel zhoubce a zabíjel prvorozené ve všech domech, jejichž veřeje nebyly potřené krví beránka. Tato katastrofa přinutila zatvrzelého faraona propustit Boží lid.

Izrael vyšel z Egypta s velkým bohatstvím (které mu Egypťané dobrovolně dali) a vydal se na cestu pouští do země, kterou Hospodin zaslíbil jejich praotci Abrahámovi. Boží přítomnost se v jeho lidu začala velmi mocně projevovat. Když byla izraelská pospolitost dostihnuta vojskem faraona, který změnil názor a rozhodl se Boží lid zmasakrovat, Boží sláva se v podobě oblakového sloupu postavila mezi Izraelce a Egypťany. Následoval zázračný přechod přes Rudé moře, které se rozestoupilo, když proti němu Mojžíš vztáhl svou ruku. Z druhého břehu moře Izrael pozoroval, jak v jeho vodách zahynulo celé faraonovo vojsko. Veden oblakovým a ohnivým sloupem dorazil izraelský národ po čtyřiceti letech selhávání a různých peripetií k branám zaslíbené země. Židovské Velikonoce jsou Bohem nařízeným svátkem (na rozdíl od těch křesťanských) a připomenutím tohoto slavného biblického příběhu.

Byly to právě velikonoční svátky, během kterých došlo k ukřižování Božího Syna - „Beránka Božího, který snímá hřích světa“. Jeho smrt a prolitá krev přinesly vykoupení pro všechny, kteří v Ježíše uvěřili jako ve svého osobního Pána a Zachránce. Dá se říci, že ti, kteří „pomazali“ brány svého života krví jeho oběti, jsou zachraňováni před zhoubou hříchu, který působí v tomto světě. Tento svět, který podle slov Písma „ve zlém leží“, je připodobněný k biblickému Egyptu a hřích, který drží lidi v otroctví, je jako krutý a nemilosrdný faraon.

Skrze obrácení ke vzkříšenému Ježíši Kristu z Nazareta, může člověk uniknout zhoubci lidských duší, vysvobodit se z hříchu a vydat se na cestu k naplnění Božích zaslíbení. Nová smlouva přirovnává izraelský přechod Rudého moře ke křesťanskému křtu, který je rovněž rozloučením se starým životem v otroctví a vykročením k novému životu následování Boha a zažívání všech jeho dobrodiní. Ponořením do vody křtu křesťan též demonstruje záhubu všech pronásledovatelů ze starého života, kteří by ho chtěli vrátit zpět, každého hříchu, zlozvyku závislosti. Ježíš Nazaretský vede svůj lid do svobody, vítězství a slávy. Pokuta za hříchy lidí byla zaplacena. Využijme i tyto velikonoční svátky ke svědectví o Mesiáši, který dokáže zachránit každého člověka.

Izraelci si každé Velikonoce připomínají Boží vysvobození svého národa z pod útlaku egyptského otroctví. Pro křesťany je tato slavná historie prorockou předpovědí Božího vykoupení celého lidstva v Kristovi. Sám Mojžíš předpověděl: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat.“ Ježíš Kristus Nazaretský, hlava církve, vede i v moderní době svůj lid pouští tohoto světa do zaslíbené země, Božího království, které sice není z tohoto světa, ale je tak reálné, že i dnes zachraňuje a mění životy tisíců lidí, kterých srdce je otevřené pro Boží dílo.



Súvisiace články

Poselství z Latinské Ameriky o lásce k Bohu i k lidem|Logos 2 / 2017 | Daniel Šobr |Zo života cirkvi
Odkaz sedmi sborům - Laodicea|Logos 9 / 2014 | Martin Mazúch |Vyučovanie
Donna Shambach na Slovensku|Logos 7 / 2007 | Daniel Šobr |Reportáž
R. W. Shambach|Logos 7 / 2007 | Daniel Šobr |Osobnosť
Lednová konference v Bánské Bystrici|Logos 1 / 2014 | Lenka Škardová|Zo života cirkvi