Ježiš mu riekol: Ja som cesta i pravda i život. Nik neprichádza k Otcovi, ak len nie skrze mňa. (Ján 14,6)

Služba bývalého muslima

B. Sc. Salmana Hasana, Ph.D. a jeho ženy Kateřiny

logos-11-12-2015-hasan-2.jpg

Počátkem listopadu Církev víry v Prostějově zorganizovala dvě přednášky pro veřejnost zaměřené na migrační krizi, a s tím spojené šíření islámu v evropských zemích. Přednášce předcházelo pozvání široké veřejnosti, rozdávání pozvánek na náměstí, na parkovištích, u supermarketů a na dalších místech, uveřejnění pozvánek na informačních sloupech a v místním periodiku.

Jedno setkání se konalo v přednáškovém sále v centru města, druhé pak v prostorách Církve víry v Prostějově. Kapacita obou prostor byla naplněna. Níže uvedená fakta pochází z přednášek doktora Hasana.

Iráčan doktor Salman Hasan poskytl dvě přednášky. První ve veřejném přednáškovém sále byla zaměřena na migrační politickou situaci.

Je důležité rozlišovat mezi muslimy a islámem. Islám je politická doktrína založená na zákoně šaría, ve kterém tito muslimové žijí. Islám nejsou lidé, muslimové se narodili a žijí v tomto zákoně. Počátky islámu sahají do 7. století. Od počátku se jedná o učení jednoho člověka Mohameda, který 12 let strávil v Mekce v Saudské Arábii a získal tehdy jen 100 - 150 učedníků, kteří byli jeho přátelé a otroci. Poté migroval do arabského města Medina (vzdálené asi 500 km), kde uspěl, když přeměnil islámskou doktrínu v politický systém. Začátek islámu se počítá od úspěchu Mohameda v Medině. Korán představuje jen asi 14 procent islámského učení, zbytek věrouky obsahuje život a skutky Mohameda. Muslim musí dodržovat pět pilířů islámu: modlit se, postit se, vykonat pouť do Mekky, dávat almužny a praktikovat džihád (svatou válku k šíření islámu). Muslimové také musí věřit šesti článkům víry: Alláh, andělé, proroci, posvátné knihy, soudný den a odevzdanost osudu.

Učení Koránu říká například: „nepřátelit se s nemuslimy“ (Korán 3, 28). Když se muslim dotkne křesťana, musí se muslim třikrát umýt, aby byl čistý. Takto byl doktor Hasan vychováván svým otcem, podobně jako ostatní muslimští otcové vychovávají své děti. Salman Hasan si jako dítě hrál s křesťanskými dětmi a otec jej udeřil, pokud se jeho syn po návratu domů třikrát neumyl. Islám vyučuje o nepřátelství vůči židům a křesťanům (Korán 5, 51) a vůči jakýmkoliv nemuslimům (Korán 5, 57). Islám přikazuje zabíjet židy a křesťany (Korán 9, 29), násilím konvertovat nemuslimy na islám, pronásledovat je a zabíjet (Korán 9, 5), stínat hlavy nemuslimů (Korán 8, 12-17) a bojovat s nemuslimy, dokud nebude islám jediným náboženstvím na světě (Korán 2, 193). Mohamed naléhá na muslimy praktikovat džihád (Al-Bukhari 1, 25), bojovat s každým nemuslimem, dokud každý neuzná, že jedině Alláha je nutné uctívat (Al-Bukhari 4, 196) a zabít každého, kdo se odvrátí od islámu (Al-Bukhari 9, 57). Podle islámského učení veškeré neislámské země se nazývají „Dar al Harb“ – dům války, což je území, kde je třeba chránit a šířit islám v rámci svaté války džihád. „Dar al Islam“ je naopak název pro islámské země. Muslimové žijící na území „Dar al Islam“ jsou v neustálé válce s nemuslimy žijícími v zemích „Dar al Harb“, dokud nemuslimové nekonvertují k islámu (tzv. svatá válka proti nevěřícím psům nebo-li džihád). Muslimové, žijící v Evropě, požadují v evropských zemích prosazení zákona šaría. 65% muslimů žijících v Evropě prohlašují, že náboženská pravidla jsou pro ně důležitější než právo země, ve které žijí (zdroj: Ruud Koopmans, Journal of Ethnic and Migration Studies, 2015, VOL. 41, NO. 1, 33-57.).

V současnosti Hasan jako křesťan pomáhá v uprchlických táborech skutečným uprchlíkům, o které nikdo nemá zájem, kteří nemají peníze, bydlí ve stanech a nemají možnost přesunout se do Evropy, protože nevlastní žádné doklady.

V islámu jsou nemuslimové nazýváni „káfiry“. Káfir je tedy ateista, křesťan, buddhista, taoista, tedy kdokoliv, kdo nevyznává islám. Muslimové věří, že mají právo lhát a využívat káfiry a podle výše uvedených veršů z Koránu a Mohamedova učení (Al-Bukhari) mají právo je zabít, protože neuctívají jejich boha. Sám Salman Hasan přiznal, že si jako dítě hrál s křesťanskými dětmi a vědomě jim lhal do očí, že je jejich přítel. Pokud žije muslim v káfirské (tedy nemuslimské zemi), podle učení Koránu může žít jako místní, ale nechce. Požaduje speciální halal jídlo, své modlitebny a uzákonění šaría pro muslimy v nemuslimské zemi. Muslimové věří, že můžou využívat své hostitelské země a zneužívat káfirské ženy. Pokud zplodí dítě s káfirskou ženou, podle islámu dítě patří muslimovi, protože muslim má lepší náboženství. S tímto učením, které slyší od dětství, přicházejí muslimové do evropských zemí.

Je známo, že práva žen v islámu jsou omezená – muž je nadřazený ženě (Korán 2 228), svědectví ženy má poloviční váhu než svědectví muže, tedy je třeba 1 muže nebo 2 žen k potvrzení svědectví (Korán 2 282), při dědickém řízení má žena nárok jen na poloviční podíl oproti podílu muže – podíl dvou žen se rovná podílu jednoho muže (Korán 4, 11), žena je považována za majetek muže stejně jako děti, zlato, koně a další (Korán 3, 14) a Korán říká ženě, aby se zahalovala (Korán 24, 31). Islám také dovoluje mnohoženství a rozvod, i dvakrát, žena ovšem takové právo nemá. (Korán 2, 229). Orientální chápání rodinného života je značně odlišné od evropského. Pokud přijde návštěva mužského pohlaví do domu, všechny ženy v daném domě se ukryjí do jiných místností, aby je návštěvník neviděl. Orientální myšlení je velmi odlišné od evropského. Pokud Evropan sedí na židli a přijde starší člověk, Evropan se postaví a uvolní mu místo. V orien­tální mysli starého muže to znamená, že Evropan je slabý, protože uvolnil místo, a myslí si, že může chtít ještě více (pokud podáte prst, bude chtít celou ruku). Islám a zákon šaría proměnil jejich domovy v peklo a oni přinášejí islám do Evropy.

Od doby Mohameda džihád způsobil značné utrpení a smrt mnoha lidí. Zde jsou počty obětí od doby Mohameda dosud: křesťané 60 milionů, buddhisté 10 milionů, hinduisté 80 milionů, Afričané 120 milionů, celkem tedy 270 milionů lidských obětí džihádu.

Migranti z muslimských zemí do Evropy jsou běžně nazýváni uprchlíky. Položili jste si někdy otázku, proč nezůstanou v nějaké klidné muslimské zemi, kde je praktikován islám a zákon šaría? Proč dál pokračují do evropských zemí, zejména pak do severní Evropy? Úřady zjišťují, že z válečné Sýrie pochází jen menšina migrantů. Migranti potřebují značné finanční částky k tomu, aby absolvovali cestu z Turecka do evropských zemí jako Německo, Belgie, Velká Británie, Švédsko, Finsko a další. Trasa z Iráku do České Republiky je přibližně 3500 km dlouhá. Doktor Salman Hasan také žil nějakou dobu jako uprchlík poté, co do jeho domu vtrhli ozbrojenci a vyhnali jeho i celou jeho rodinu a na přednáškách poskytl fakta a fotografie o skutečných uprchlících, kteří museli opustit svoje domovy bez dokladů a bez peněz kvůli válečnému konfliktu nebo pronásledování. Takoví uprchlíci se nemůžou dopravit do Evropy. Například v Bagdádu žije 1,5 milionu vysídlených osob. Žijí v uprchlických táborech ve stanech, celý den nemají co na práci, jen čekají, jestli jim někdo něco dá, jejich budoucnost je nejistá, nemohou se nikam pohnout, protože nemají pasy ani jiné doklady. Existují pašerácké agentury, které vás propašují do Evropy, stačí zaplatit. Podle informací doktora Hasana, který se sám někdy nechá pašovat, aby získal informace a znal potřeby skutečných uprchlíků, stojí cesta do Evropy na jachtě 2000 dolarů. Lze takovému uprchlíkovi také nechat vyřídit pas, potom musíte zaplatit 5700 dolarů. Migrace do Evropy je promyšlená forma džihádu, jedná se o způsob jak šířit islám. Na druhé straně lidé, kteří museli opustit svůj domov ze strachu o život, zůstávají v táborech v Iráku a okolních zemích, protože nemají žádné finanční prostředky. Doktor Hasan koncem října promluvil v českém parlamentu a také s premiérem Sobotkou, seznámil je s fakty o islámu a motivací muslimů cestovat do Evropy a informoval je o rozdílu mezi ekonomickými migranty a skutečnými uprchlíky. Podle slov Salmana Hasana byli čeští politici skutečnostmi šokováni. Premiér Sobotka přislíbil finanční pomoc těmto uprchlíkům, kteří musí zůstat v táborech v Iráku.

Migrace do Evropy je promyšlená forma džihádu, jedná se o způsob jak šířit islám.

Je třeba pomoci těm, kteří utekli ze své země kvůli válečnému konfliktu nebo náboženskému pronásledování, ovšem je třeba znát fakta o motivaci migrantů přicházet do Evropy. Severní Afrika a Egypt bývali křesťanské země, Sýrie, Libanon, Irák a zbytek středního východu bývali také křesťanské, Turecko bývalo řeckou Anatolií (Malá Asie), Afghánistán a všechny země kolem hedvábné stezky bývaly buddhistické, Pákistán a Bangladéš bývali buddhistické a hinduistické země. Všechny tyto národy jsou dnes islámské. Jak se křesťanská Anatolie stala islámským Tureckem? Jednalo se o proces, který v těchto zemích trval po staletí. Zůstává záhadou, proč vládní představitelé, kteří se vysloví proti přijímání migrantů a proti islámu, jsou nazýváni xenofobní a rasisty. Islám není rasová záležitost, je praktikován mezi příslušníky bílé, černé i žluté rasy. Žijeme v zemích, kde žijeme rovnoprávně – právo na život, právo na svobodu, na náboženskou svobodu a také právo na vlastnictví. Dle výše uvedených článků z Koránu a dalších islámských knih je krédo muslimů zcela odlišné. Migranti z různých zemí migrují do cizích zemí, aby unikli konfliktu, pro nedostatek zdrojů, za ekonomickou prosperitou, aby unikli spravedlnosti, nebo utíkají kvůli přírodním katastrofám. Muslimové migrují proto, aby uposlechli Mohameda a šířili islám a nazývají tento důvod „hidžra džihád“ – emigrační džihád. Podle osobních zkušeností doktora Hasana, kdy žil jako uprchlík, a jeho zkušenostech při práci se skutečnými uprchlíky je utečenec vděčný za jakoukoliv pomoc. Video z Makedonie dokládá, že tamní migranti odmítají balíčky první pomoci od Červeného kříže, protože na balíčcích je vytištěný kříž. Jiná videa, která byla uveřejněna na přednáškách, dokládají, že muslimové žijící v evropských zemích požadují uzákonění práva šaría pro muslimy v daných evropských zemích, uskutečňují úřady nepovolená muslimská shromáždění a modlitby na veřejnosti, kdy zaberou několik ulic a ochromí tak dopravu a na demonstracích prohlašují hesla jako „Freedom go to hell“ (svobodo, jdi do pekla), „No democracy, we want just Islam“ (žádná demokracie, my chceme jen islám) nebo „UK needs islam“ (Británie potřebuje islám) a další. Muslimové mají od Mohameda a na základě práva šaría přikázáno nerespektovat evropské právo, ale jen právo šaría, mají přikázáno nepovažovat nás za přátele, nechtějí jíst naše jídlo, ale své speciálně upravené halal jídlo, chtějí nosit své specifické oblečení a odlišovat se, mají příkaz zabít Evropana, pokud nekonvertuje, mají přikázáno bojovat s Evropany ve svaté válce džihád, pokud odmítneme, a už teď věří, že majetek Evropanů (a dalších nemuslimů v jiných zemích) patří muslimům, protože Mohamed je tak učí. Nakonec své děti učí totéž.

Pokud islámská populace v některé hostitelské zemi tvoří méně než 2%, chovají se mírumilovně a bezkonfliktně (například v USA 0,6%, Austrálii 1,5%, Kanadě 1,9%, Číně 1,8%, Itálii 1,5% Norsku 1,8%). Jakmile se množství muslimů zvýší na 2 – 5%, zač­nou konvertovat nemuslimy k islámu, zejména pak osoby z pouličních gangů a trestance (Dánsko 2%, Německo 3,7%, Velká Británie 2,7%, Španělsko 4%, Thajsko 4,6%). Pokud muslimská populace v dané zemi překročí 5%, požadují zavedení jídla halal (podle islámského standartu je to čisté jídlo) a pod hrozbou žaloby vyvíjí nátlak na potravinové řetězce, aby zavedli halal jídlo v supermarketech. To se děje například ve Franci 8%, Filipínách 5%, Švédsku 5%, Švýcarsku 4,7%, Nizozemí 5,5% a v Trinidad a Tobagu 5,8%. Od tohoto momentu požadují po dané vládě, aby ustanovila zákona šaría v jejich muslimských ghettech, konečným cílem je ustanovení zákona šaría po celém světě. Pokud muslimská populace překročí 10%, snaží se zvýšit bezzákonnost (zapálená auta v Paříži) a omezit jakékoliv projevy, které odhalují islám (karikatury a filmy). To se děje v některých evropských městech a zemích jako Guyana 10% muslimské populace, Indie 13,4%, Izrael 16%. Keňa 10%, Rusko 15%. Pokud populace přesáhne 20%, můžeme očekávat výtržnictví, občasné zabití a vypalovaní kostelů a synagog jako například v Etiopii (32,8% muslimské populace). Více než 40% muslimské populace přináší válečné konflikty, teroristické útoky a masakry (Bosna 40%, Čad 53,1%, Libanon 59,7%). Více než 60% muslimů v zemi znamená neustálou perzekuci nevěřících (káfirů = nemuslimů) včetně muslimů nepraktikujících islám, sporadické etnické čistky, uplatňovaní zákona šaría jako zbraně a zvláštní daň pro káfiry. Tak se děje například v Albánii 70%, Malajsii 60,4%, Kataru 77,5% nebo Súdánu 70%. Při populaci přesahující 80% můžeme očekávat zastrašování na denním pořádku a násilný džihád, v některých zemích se provádí etnické čistky nebo dokonce genocidy, aby byli všichni káfirové vyhoštěni a země se stala 100% muslimská (Bangladéš 83%, Egypt 90%, Gáza 86,1%, Indonésie 86,1%, Írán 98%, Irák 97%. Maroko 98,7%, Pákistán 97%, Palestina 99%, Sýrie 90%, Tádžikistán 90%, Turecko 99,8%, SAE 96%). 100% muslimské populace v zemi znamená, že země je „Dar al Salam“ – dům pokoje. V zemi by měl být pokoj, protože každý obyvatel je muslim (Afghánistán 100%, Saudská Arábie 100%, Somálsko 100% nebo Jemen 100%). Ovšem v zemích se 100%ntní islámskou populací nikdy není pokoje dosaženo. Podle svědectví doktora Hasana se již v devíti letech naučil základní pravidla arabského života – já proti mému bratrovi, já a můj bratr proti našemu otci, moje rodina proti našemu bratranci a klanu, náš klan proti kmenu, kmen proti světu, my všichni proti káfirům. V nemuslimských zemích žijí menšiny muslimů ve svých ghettech. V ghettech žije 100% muslimská populace, která žije podle svého zákona šaría. Policie nevstupuje do těchto ghett (například ve Francii, na předměstí Paříže). V těchto oblastech neexistují žádné soudy, nemuslimské úřady a zařízení ani žádné státní školy. V takových podmínkách se muslimové neintegrují, jejich děti chodí do škol při mešitách (takzvané madrasy) a učí se pouze Korán. Družit se s nevěřícími (káfiry) je trestuhodný čin (trestem smrti). V současnosti 1,5 miliardy muslimů tvoří 22% světové populace, ovšem porodností převyšují počet narozených dětí nemuslimů. Podle propočtů do konce tohoto století muslimská populace bude tvořit 50% světové. Libyjský vůdce Kaddáfí prohlásil, že současných 50 milionů muslimů v Evropě změní Evropu na základě vyšší porodnosti a získá Evropu bez boje a že přijetí Turecka a Bosny do Evropské unie by mohlo proces ještě urychlit.

Ovšem podle průzkumů muslimové tvrdí, že jsou šťastní v nemuslimských (v našem případě evropských) zemích a že jsou nešťastní v muslimských zemích. Za situaci ve svých zemích neobviňují islám, ale káfirské země, kde jsou šťastné. A chtějí změnit káfirské země na muslimské, kde šťastní nebyli. V současnosti se v České republice nachází 9 mešit a 14 modliteben a celkem 22. 000 muslimů.

Irák byl původně křesťanská země. Křesťanství sem dorazilo před 1900 lety. Koncem 8. století muslimové dobyli údolí Ninive a začali se usazovat v okolí křesťanských měst a vesnic. Dnes se v Iráku nachází 97% muslimů. V červnu tohoto roku islamisté vyčistili údolí Ninive v Iráku od všech křesťanů. Kdo utekl, ztratil všechno. Kdo neunikl, toho chytili a sťali nebo ukřižovali. Doktor Hasan řekl, že by neočekával, že taková událost se stane v jeho zemi.

logos-11-12-2015-hasan-3.jpg

Také nám poskytl rozhovor a zodpověděl otázky ohledně jeho obrácení od islámu ke křesťanství, jeho zkušenostech a jeho službě:

Kdy a kde jste se narodil?

V Iráku 1. července 1953 a tam jsem také vyrostl.

Vychovával vás otec či spíše matka? Je pravda, že matka nemá v muslimské rodině co mluvit do výchovy dětí?

Vyrůstal jsem v normální muslimské rodině, žádný extrémismus. Je pravda, že v muslimské rodině výchova je na otci, matka se stará o domácnost, vaření a podobně. A tak to u nás bylo, tradiční výchova. Moji rodiče byli vzdělaní, můj otec byl inženýr a matka učitelka angličtiny, ale žili jsme v tradičních hodnotách.

Co myslíte těmi tradičním hodnotami?

Učil jsem se, že každý nemuslim je káfir a muslimové jsou ve válce s káfiry. Učil jsem se už jako pětiletý, že pokud chci žít v ráji, mám zabít káfira a pak mi dá Alláh milost. Praktikovat džihád je to nejlepší, co muslim může udělat. Ale tradiční výchova spočívá i v tom, jak lidé v Orientu přemýšlejí. Ženy nesmí sedět, když muži jedí. Mě otec učil být silný muž a přebírat zodpovědnost, mé sestry učil být naprosto poslušné svým mužům.

Žili tehdy kolem vás nějací křesťané?

Když mi bylo asi 6 let, přestěhovali jsme se z Bagdádu do Basry na jih Iráku a bydleli jsme jako muslimové v arménské čtvrti, kde žili křesťané. Hrával jsem si s křesťanskými dětmi. Pokud jsem si po příchodu domů neumyl ruce (protože jsem sahal na křesťany), otec mi dal facku.

Myslíte si, že současná situace v Iráku je dnes pro křesťany složitější než dříve?

Určitě. Za vlády Saddáma Husajna žilo v Iráku 1,5 milionu křesťanů, neměli jsme problém. Dnes je v Iráku půl milionu křesťanů.

Když jste vyrůstal v Iráku, jak jste se dostal do Evropy?

V Iráku jsem vyrostl a také vystudoval vědu a fyziku. Nějakou dobu jsem pracoval. Poté můj otec chtěl, abych studoval i jiné obory. Chtěl jsem, aby na mě otec byl hrdý, a tak jsem v Německu vystudoval počítačové technologie.

Jak a kdy jste se obrátil od islámu k živému Bohu?

Studoval jsem v Německu, byl jsem ve 3. ročníku. Do té doby jsem žil běžný život muslima v káfirské zemi. Chodil jsem na diskotéky, kouřil jsem, pil jsem alkohol. Byl jsem hříšník a neznal jsem živého Boha, šel jsem do pekla. Ale myslel jsem si, že se za mě Mohamed v den soudu přimluví. Tomu muslim věří. V muslimských zemích se také pije, ale spíše tajně, aby to nikdo neviděl. Ale v káfirských zemích pro muslimy tato pravidla neplatí. Počátkem roku 1987 se mi na ruce objevily nějaké nádory. Šel jsem k lékaři, nádory mi vyoperovali a vše bylo v pořádku. Aspoň tak mi to lékaři řekli. Ale za pár týdnů se mi vředy objevily po celém těle. Hodně se mi zhoršil zrak a musel jsem nosit silné brýle, bez nich jsem neviděl. Lékaři zjistili, že mám leukémii, léčili mě a pak mi řekli, že mám 3 nebo 4 měsíce života. Představte si to. Byl jsem v Německu, sám jako cizinec, bez rodiny, pořád hříšník, pořád muslim a neznal jsem živého Boha. Modlili jsme se k Alláhovi, přinášeli jsme oběti, ale nepomohl mi. Doktoři mi nabídli alternativní léčbu, která mě ale mohla zabít. Souhlasil jsem, neměl jsem jinou naději. Doktor mi navrhl, ať si to do zítřka rozmyslím. Šel jsem do své oblíbené restaurace a pořád jsem kouřil. Přišel za mnou spolužák, kterému jsme se vždycky posmívali. Víte, byl jiný. Nechodil na diskotéky, nekouřil a nepil a my jsme se mu smáli. A přesně tento mladík ke mně přišel a požádal mě, jestli se za mě může modlit a dotkl se mě. Tím mě znečistil a já jsem se naštval, protože to byl Němec a křesťan. Představte si, jak zle jsem o druhých přemýšlel. On mě prosí, jestli se za mě může modlit, a já myslím na to, jak mě znečistil. Zeptal jsem se proč a on mě rozčílil, protože řekl, že mu to řekl Bůh. Muslimové věří, že Bůh k nikomu nemluví, ani k Mohamedovi nemluvil, takže jsem si myslel, že se rouhá. Jsem rád, že to nevzdal a modlil se. Slyšel jsem jen „Haleluja, haleluja, Ježíš Kristus…“, ničemu z toho jsem nerozuměl. Když skončil, naštvaně jsem odešel a proklel jsem Alláha. Muslim má vždycky řešení, pokud chce zemřít. Prokleje Alláha a on přijde se zvláštními anděly a zabije ho. Byl jsem vyděšený, že mě zabije, ale nic se nestalo. Šel jsem domů a usnul jsem. Ráno jsem se vzbudil, a hledal jsem brýle. Nemohl jsem je najít, ale poznal jsem, že nádory z mého těla jsou pryč. Vyskočil jsem z postele. Šel jsem do koupelny, rozsvítil jsem a zjistil jsem, že vidím bez brýlí. Byl jsem čistý a kompletně uzdravený. V mé mysli bylo jen jedno slovo, z té modlitby toho káfira: „Haleluja.“

Šel jste potom ještě k lékaři?

Ano, sestra málem omdlela, doktor byl v šoku. Dva týdny si mě tam nechali na izolaci a zjistili, že to musel být zázrak. Já jsem řekl jen: „Haleluja.“ Pro mě to bylo být mrtvý a On mě oživil. Předtím jsem uctíval toho špatného boha a zapíral jsem kříž a Ježíše Krista, ale v mém srdci se také něco stalo. Na lidi jsem se díval jinak. Už jsem nerozuměl tomu, proč mám někoho nenávidět jen proto, že je Němec.

Jak na to reagovala vaše rodina?

Zavolal jsem hned ten první den své matce. A ona řekla, že bude s tím „Halelujou“ mluvit, tak jsem totiž Boha nazýval, to bylo jediné, co jsem si z té modlitby pamatoval. Až později jsem zjistil, co udělala. Měla problémy s nohama, nemohla sama chodit. Řekla: „Halelujo, já tě neznám, ale uzdravil jsi mého syna. Jsi dobrý, uzdrav mě.“ A pak šla spát. Ráno vstala a cítila v nohách jakoby oheň. Pokusila se postavit a zvládla to, pak šla a začala běhat po schodech nahoru a dolů a šlo to, až vzbudila celou rodinu. A můj otec řekl: „Co je to?“. A moje mamka řekla: „Haleluja!“ A otec řekl: „Buď zticha!“ a šel spát. Ale nakonec každý člen mojí rodiny byl zvláštním způsobem spasen, i můj otec.

Takže jste dál žil v Německu?

Ano, chodil jsem do kostelů, protože jsem viděl, že tam chodí Němci, ale modlil jsem se jako katolík, nerozuměl jsem tomu. Až jednou se mě nějaký Maročan zeptal: „Mluvíš pořád o Ježíši, ale znáš ho?“ Začal jsem nad tím přemýšlet. Šel jsem domů, a zeptal jsem se: „Ježíši, znám Tě?“ Náhle jsem na ramenou ucítil tíhu celého světa, padl jsem na tvář, ale nejhorší bylo to, co my šlo myslí. Bůh mi ukázal celý můj život, všechny mé zlé skutky. Ale pak jsem začal prosit o odpuštění. Pocítil jsem úlevu. Ježíš mi odpustil. Poznal jsem znovu, že Bůh je dobrý.

Ale vrátil jste se zpět do Iráku. Jak se to stalo?

Žil jsem v Německu a chodil do tamního sboru. Ale jednou mi Bůh řekl, že se mám vrátit do Iráku. To bylo na konci roku 2005. V době války v Iráku. Když jsem tam dorazil, bylo to doslova peklo. Výbuchy aut, mrtvoly na ulicích, každý proti každému. Moje rodina byla kvůli té situaci vyděšená. Můj bratr tehdy pracoval pro organizaci podobné Červenému kříži. Jednou mého bratra unesli, mučili ho a pak ho podřízli. Udělal to můj nejlepší přítel, se kterým jsem si hrál jako dítě. Nechápal jsem, proč mě Bůh přivedl na tohle místo. Ale věděl jsem, že Ježíš chce, abychom milovali své nepřátele. A že mě tam potřebuje.

Zažil jste nějaké další zázraky?

Po čase jsem v Německu potkal toho hocha, který se za mě tenkrát modlil. Vzal mě do svého křesťanského sboru. Začal jsem tam chodit. Modlili jsme se za nemocné a mnoho zázraků se tam stalo, mnoho uzdravení. Ježíše jsem znal v pohodlí v Německu, ale v Iráku jsem byl ve válce. Jednoho dne došlo k výbuchu auta. Tak jsme odešli z kanceláře, abychom pomohli. Slyšel jsem, jak jeden bratr křičí na ulici. Šel jsem k němu a pak jsem rozuměl, co křičí: „Ježíši, vzkřis ho!“ Před ním byl malý mrtvý chlapec na zemi a ten bratr se modlil za toho chlapce. Můj Bůh mě překvapil. Klekl jsem a začal se modlit. Nikdy před tím jsem se nemodlil za mrtvého člověka. A najednou to dítě bylo vzkříšeno. Je to možné, v dnešní době? Ano. Ježíš říká, že když k němu budeme volat, tak odpoví. A On odpověděl. Jedno jsem viděl při podobné situaci, jak nějaká žena klečí a slyšel jsem, jak proklíná Alláha, asi chtěla zemřít. Před ní leželo její dítě roztrhané na kusy. Chtěl jsem se modlit, ale bylo to těžké. Je těžké se modlit, když vidíte mrtvé dítě, které je na kusy. Začal jsem se modlit a pak mi vyšlo z úst toto: „Vzkřis ho!“ Nebylo pro mě až tak šokující, když Bůh začal to dítě dávat dohromady, ale to, když ten chlapec vstal a běžel ke své matce. Jak může mrtvý vstát a běžet? V dnešní době? Ano. Pak ta muslimská rodina konvertovala. Můžete toho chlapce vidět, už je to velký hoch a na hrudi má takovou pavučinu jako jizvu. Dějí se tam zázraky i v dnešní době.

Prý jste žil jako uprchlík, jak k tomu došlo?

Jednoho dne k nám do našeho domu v Iráku přišli ozbrojenci a řekli nám: „Jděte!“ Představte si to, že někdo přijde do vašeho domu a vyžene vás proto, že jste odlišní. Bez dokladů, jen v oblečení, které jsme měli na sobě. Bylo tam mých 6 sester, vdané, jejich děti, celkem 107 osob. Co chcete v takové situaci dělat? Ale najednou přijel nějaký náklaďák a řidič se zeptal: „Kam chcete odvézt?“ A já jsem řekl: „Kamkoliv“. Z Bagdádu do Kirkúku, kam jsme se potřebovali dostat, je to 350 kilometrů a po cestě stovky kontrol – Američani, Iráčani ... a my jsme neměli žádné doklady. Ale dostali jsme se až do Kirkúku bez potíží, bez jediné zastávky. Pak ten muž zastavil, protože dorazil domů. Museli jsme slézt z náklaďáku, brečeli jsme, nevěděli jsme, co si počít. Přišla za námi žena, muslimka a nesla polévku a pár iráckých chlebů. Jen nám to donesla a odešla. Jak se moje matka za to jídlo modlila, začali jsme jíst a všichni, celá rodina jsme se nasytili. Bůh je Bohem zázraků. Je možné pro něj přeměnit ateistu ve věřícího? Ano, ale myslím, že je mnohem těžší přeměnit muslima ve věřícího, protože má v sobě jiného ducha. Pak jsme založili sbor v Kirkúku a později v dalších městech a začali jsme pomáhat dalším uprchlíkům. Mimochodem, s tou ženou s polévkou jsem se později setkal. Někdo jí tenkrát řekl, aby své poslední jídlo donesla na místo, kde jsme slezli z toho náklaďáku. Prý najednou už neměli hlad a tak nám polévku odnesla. Pak její rodina také konvertovala.

Jak jste se vrátil do Evropy?

Děly se zázraky a zakládali jsme další sbory, nejen ve městech, ale i ve vesnicích. Potřebovali jsme finanční podporu, a tak jsem se vrátil do Evropy, abych mohl říct, co se v Iráku děje. Jezdíme s manželkou do Iráku zhruba každé dva měsíce. Před dvěma lety jsme postavili jednu velkou budovu (sbor) na severu Iráku. Strávíme pár týdnů v Iráku, pak jedeme zase do Evropy a pracujeme tady, máme přednášky (moje žena překládá moje přednášky z angličtiny do češtiny), mluvili jsme například s vašimi vládními představiteli.

Je tedy možné mít bohoslužbu v Iráku? Jak pracujete mezi muslimy?

Samozřejmě. Před válkou to nebyl problém, ale dnes je to možné jen na severu Iráku. Ovšem žijeme v nebezpečí. Sloužíme mezi muslimy, dáváme lekce angličtiny se studiem Bible, když jsou muslimové nemocní, chodí za námi a pak se ptají.

A jak probíhá den v uprchlickém táboře?

Ti lidé nemají co na práci. Nemají dokumenty, takže nemohou pracovat, nebo nemluví daným jazykem. Jen sedí a čekají, co dostanou, navštíví sousedy ve vedlejším stanu a povídají si. Nikdo se o ně nezajímá. Skutečný uprchlík je vděčný za cokoliv, co dostane. Zažil jsem to sám. Jedli jsme z odpadků, protože jsme neměli žádné prostředky. Jako uprchlíkům nám trvalo 6 měsíců, než jsme dostali občanské průkazy a 18 měsíců, než jsme získali pasy.

Jak uprchlíkům pomáháte?

Zeptáme se, co potřebují, a napíšeme si seznam. Často doneseme potraviny, například dětské mléko, nebo oblečení. Modlíme se s nimi, utěšujeme je, moje žena si hraje s jejich dětmi. Podporují nás sponzoři, organizace nebo jednotlivci. Zítra například máme seminář ve Vídni. Naši bratři tam pracují v uprchlickém táboře u Vídně. Modlí se s migranty, učí je německy a podobně.

Jak vidíte budoucnost Evropy?

Věřím, že budoucnost Evropy nezáleží na politicích, ale na církvi a její jednotě. Ale samozřejmě je důležité být moudrý. Říci migrantům pravdu, že zde nemáte islám a zákon šaría a pokud tu chtějí zůstat, ať žijí v souladu s vaší ústavou, jedí to, co vy, oblékají se jako vy a žijí jako vy. A dávat uprchlíkům jen dočasné povolení pobytu. Až se situace uklidní, ať se vrátí do své země. Král Etiopie byl moudrý. Když přišli muslimové, řekl jim, ať zůstanou, pokud budou žít, jako Etiopané. V tu dobu byla Etiopie křesťanskou zemí a je dodnes. Irácký král řekl muslimům, kteří přišli do jeho země, naprostý opak, ať v Iráku žijí, jak chtějí. Dnes je v Iráku jen půl milionu křesťanů, většina obyvatel je muslimská. Tedy buďte moudří jako etiopský král.

Foto: Pavel Hála



Súvisiace články

Spoveď bývalého gamblera a alkoholika|Logos 1 / 2014 | Redakcia |Skutočný príbeh
Služobné dary a podporná služba|Logos 9 / 2012 | Rastislav Bravčok |Vyučovanie
Pravá bohoslužba|Logos 4 / 2010 | Jaroslav Kříž |Vyučovanie
Fenomén Reinhard Bonnke|Logos 2 / 2010 | Daniel Šobr |Aktuálne
Nadanie, talent, vyvolenie|Logos 12 / 2009 | Tibor Ruff |Rozhovor